Earnan Ualraig

◘ Jméno
Earnan

◘ Příjmení
Ualraig

◘ Věk
18

◘ Rasa
Polobůh (syn Ódina)

◘ Pohlaví
Muž

◘ Magie
Runový a magický mistr: Díky veškeré znalosti run, dokáže používat šamanská kouzla ( dokáže si vyčarovat do boje zvířecí spojence, dokáže očarovat zbraně, může vytvářet runové prstence které když se dotknou nepřítele vybuchnou a vážně ho zraní, občas i zabijí. atd. Dokáže ovládat menší magická kouzla jako například krátké zneviditelnění. Jeho runy jsou ohnivé takže mezi ně patří i ovládnutí ohně. U každého použití magie musí namalovat do vzduchu či na zem runu pro ono kouzlo, patří sem také věštění do krátké budoucnosti, hodí se na různé výpravy)

Smrt: Jeho otec je bohem smrti, díky tomu ví kdy kdo zemře, co se s ním stane a cítí každou smrt lidské bytosti i zvířete. Když je člověk souzen, pozná to, cítí to. Díky tomu vidí duchy, mrtvé bytosti a pozná kdo je kde pohřben, není to heká schopnost. Slouží jako spojení mezi duchovním a živým světem.


◘ Vzhled
Dříve nosil normální severské oblečení, to znamená kožešiny, na zádech štít, to bylo když sloužil jako bojovník Vallhaly. Momentálně nosí košili s dračími znaky.na něm červené upravené "kimono" a k němu i kalhoty. Nosí severské kožené boty. přední prameny vlasů má spletené a vpletené do nich snítky Jasanu na první pohled snadno přehlédnutelné, což je rostlina jeho otce. Má jemně a něžně vyhlížející tvář, hnědozelené oči a ve tváři většinou tichý, neutrální výraz. Nosí u sebe dva meče, oboustrannou sekeru s kožíškem posílenou bojovými runami. u pasu má váčky s různými lektvary sloužící na obnovu životů, posílení svých schopností či záchranu života a podobně. Ty má však vždy schované a je nemožné pro ostatní se k jeho váčku dostat. Hned vedle váčku má na opasku upevněnou skládací sluneční hůl na snažší ovládnutí kouzel, tu nepoužívá, jen málokdy, většinou si vystačí s malování run. Když je zima, nosí dlouhý severský plášť až na zem s kožichem.
Měří 162 cm, tudíž je velmi nízké postavy na to kolik mu je. Nutné podotknout že již neroste. Proto nosí ony kožené boty na vyšším podpatku aby to vypadalo že je vyšší. Svou výšku si kompenzuje nasazením v boji a chytrostí.  Při použití magie, začnou jeho oči vydávat slabší červenou záři.

◘ Povaha
Tichý a odměřený typ člověka na kterého se právě upírají vaše oči, kdo je to? Tuto otázku si pokládá snad každý, nemluví. Jen vás očima pozoruje a v hlavě si říká jaký typ člověka jste vy.  Sledujete s jakou láskou pečuje o své milované, s jakou láskou se stará o svého vlka a říkáte si: Je takový i na ostatní, je jeho chladný odstup pouze přetvářka? Je ve skutečnosti jný než se zdá? Nebo si ten úsměv schovává jen pro vyvolené? Nebo je naopak ta milá stránka přetvářka a je opravdu tak chladný, odstupný a nepřátelský? Občas ho sledujete  jak jen tak sedí opodál, hledí do prázdna a přemýšlí. Ve tváři vepsanou bolest. Z čeho asi? To nikomu nikdy neřekl, stejně jako většinu času nepromluvil ani slovo, vidíš jak otáčí hlavu tvým směrem a usmívá se, jakoby tím falešným úsměvem chtěl říct: Všechno je v pořádku, i když není.
Vidíš jeho jemnou tvář plnou bolesti jak se snaží všechno skrýt, i když to nejde. Vidíš jak kráčí ke zvířatům která obdarovává láskou. Jenže pak si tě všimne, zvedne hlavu a spatří tě, jeho výraz zamrzne na bodu mrazu a zůstává nečitelný, až na oči, ty vždy všechno prozradí.
Pak ho vidíš jak jde a bojuje za všechno co  je pro něj důležité, vidíš bolest která se mu promítá ve tváři, jak se snaží všechny ochránit, a samotnému je mu jedno co se mu stane, hlavně...když ochrání ostatní.
Shrnutí: Starostlivý, klidný, záleží mu na ostatních, snaží se být chladný, ale záleží mu na všem živém a chce to ochránit. Je citlivý, ale nedává to najevo.
• Sexuální orientace
gay (uke)


◘ Minulost
Žil jsem tam dlouho, kde? Ve Vallhale. Bylo to sídlo Bohů a taky bojovníků, málokdo z nich byl polobůh,  Severské Božstvo děti skoro nemělo, nebyli do toho tak zapálení jako Řečtí Bohové. Takže jsem byl jeden z mála. Neměl jsem ani jednoho sourozence, a táta? Toho jsem moc nezajímal, konec konců, nejsem Božské dítě, jen polobožské. Tudíž jsem pro otce nebyl tak důležitý, i když bych opravdu chtěl...nešlo to.
Vyrůstal jsem ve Vallhale a brzy jsem měl na starosti učení bojovníků kteří byli do Vallhaly přivedeni, abyste se tam dostali, museli jste zemřít.  Já se tam narodil...moje matka byla...ach kéž bych věděl kdo vlastně byla...ale...nedovím se to. Otec mi řekl pouze to, že byla velice krásná a měla svou vlastní auru. Neviděl jsem ani žádnou její fotku, prý zemřela krátce po porodu, ona se sem nedostala, do Vallhaly nemohla. Zemřela a to bylo ještě v dobách, kdy jsem netušil o svých schopnostech tak dobře, teď kdybych se snažil mezi mrtvými najít svou matku, pravděpodobně by mi to trvalo polovinu života.
Můj šťastný den přišel jen jednou, den kdy mi otec přinesl opravdový dárek, vlka, bylo to ještě štěně když jsem ho dostal, ale už jako malý byl vycvičený k boji. Byl se mnou na mojí první misi. A stal se z něj můj jediný opravdový přítel a společník.
Avšak jednou, když mi bylo šestnáct, se objevil chlapec který do Vallhaly přišel nový, byl o dva roky starší než já. A to byla doba, kdy jsem zjistil přesně to, co bych  nikdy neměl zjistit, líbil se mi, byl krásný. Ale až po našem prvním polibku jsem pochopil o co jde, o to že se mi líbí muži. Byl jsem zkažený? Bylo se mnou něco špatně? Proč jsem takhle dopadl já? Dá se to nějak léčit? Tolik otázek a na žádnou nebyla odpověď. Málem jsem udělal i tu osudovou chybu a vyspal se s ním, ale na to naštěstí nedošlo.
Místo toho jsem zašel za otcem. Žádal jsem po něm odchod z Vallhaly, dost ho to překvapilo, upřímně s něčím takovým od svého syna nepočítal, zvlášť od svého syna, někoho kdo tu pro něj byl stále. Ale odchod mi povolil, bylo mi teprve šestnáct když jsem opustil domov Bohů.
Ocitl jsem se sám se svým vlkem uprostřed obrovského světa. V hlavě jsem měl jedinou otázku, co mám teď dělat?
Ovládal jsem všechny kouzla které mne naučil otec nebo jsem se už s tím že je umím narodil. Mohl jsem bojovat, ale tím si nevydělám nic, ne v tuhle dobu, v tuhle moderní dobu. Musím najít místo...kde se zastavil čas. To byla věc která mne jako jediná napadla, dostala se mi do hlavy a odmítala ji opustit. Musím najít místo kde budou moje schopnosti válečníka z Vallhaly k užitku, kde třeba bude někdo jako já. Ale najdu takové místo?
Moje první cesta vedla skrze Sever, přes ostrovy kterými se před dávnými časy plavili vikingové, netrvalo dlouho a došlo na první problémy a to byl Orphus. Nechtěli ho na loď pustit a já nevěděl co dělat.
Nějakou záhadou se mi podařilo dostat se do Ameriky, všichni na mne koukali tak zvláštně že se mi chtělo okamžitě utéct, moje hledání někoho jako já...bylo vyčerpávající, měl jsem pocit že snad nikdo jako já neexistuje. Že nenajdu místo které by plnilo moje požadavky, díky neúspěchům jsem brzy skončil na ulici, spal jsem na kartonové krabici, ke mě přitisklý můj jediný společník. Za tu dobu jsem zabil několik nestvůr, ale tohle mi přišlo daleko horší než být na pokraji smrti při boji s tou nejhorší nestvůrou. Seděl jsem tam a mrznul. Začalo pršet a déšť se mi vsakoval do oblečení, jenže pak na mne najednou pršet přestalo, zvedl jsem hlavu, stála tam dívka, byla malá, ale vypadala...povědomě. "Tohle není místo pro tebe." Řekla a držela nade mnou deštník s květovaným vzorem.
Její dlouhé vlasy se jí vlnili až k zadku, měla větší ňadra velký výstřih takže jsem si jich všiml a nejspíš bych si všiml i kdybych je nechtěl. "Musíš jít a pokračovat v cestě, už si blízko." Pak se otočila a zmizela v deštivé ulici New Yorku. podíval jsem se na Orphuse u mého boku, příjemně hřál. Ale vypadal tak zničeně. Musím něco udělat, dřív než umře. "Pojď." vybídl jsem ho a sám vstal, vydali jsme se dál.
New York byl veliký a zablácený, co k tomu říct jiného. Šel jsem zrovna kolem nějaké kavárny když jsem zaslechl. "no, polobůh.U mě doma, proč?" Zarazil jsem se a pohlédl na mladou dívku která držela v ruce telefon v telefonní budce před kavárnou. Jenže pak si mně všimla, naše pohledy se střetli a její pohled vzápětí padl na vyhublého vlka. Telefon jí vypadl z ruky.
Tu noc jsem strávil u ní. Zjistil jsem že je také polokrevná, ale...od Řeckých Bohů, nechtěla věřit že nepatřím k Řecké polokrevnosti. Netušila že i Severští Bohové mají potomky, ale tu noc jsme oba byli zachráněni a Orphus dostal pořádně najíst.  Ptal jsem se jí kde bych mohl být v bezpečí, ale o ničem nevěděla.
Další den jsem pokračoval ve své cestě, vyšel jsem z New Yorku. Před námi se rozkládal les. Působil ale jinak než normální ls, jakoby mne lákal. Společně s Orphusem jsme do něj vešli, ale nevešli jsme do normálního lesa, vešli jsme do Wonderfulu, jehož "brána"  se jakoby zavřela sotva jsme tam vešli, a tak jsme se zde ocitli, nyní už se jen potulujeme lesem a hledáme společnost.

◘ Speciální postava
Ne

◘ Mazlíček
Orphus (samec) - byl to dárek od jeho otce který má vlky jako posvátné zvíře.


◘ Obrázek

POVOLENO