Léva z Jeleního hřbetu

Jméno: Léva

Příjmení: z Jeleního hřbetu

Věk: 24 let

Rasa: Vlk

Pohlaví: Žena

Vzhled: Tahle rusovláska je drobnější štíhlé postavy. Vlnité sestříhané vlasy jí splývají až k pasu, často je nosí rozpuštěné nebo zapletené do dvou copů. Na světlé kůži se po těle místy objeví pihy, nebo tetování. Obličeji dominují pronikavé oči barvy olivínu. Přes pravé obočí se šikmo táhne jizva. Okolo nosu se pak shlukují další drobné pihy. Rty nemá příliš plné, ovšem přirozeně vykreslené. Ráda nosí černé triko s odhalenými rameny a přes něj upnutý rolák stejné barvy. Nedá dopustit na obnošenou bundu z tmavě hnědé kůže s vysokým límcem. Pas jí obepínají tmavězelené cargo kalhoty s velkými postranními kapsami, které jsou v polovině lýtek zastrkané do vysokých vojenských bot černé barvy se šněrováním. Její uši zdobí drobné stříbrné náušnice s obsidiány. Šíji pak vévodí tmavý kožený obojek, ze kterého visí medailon s motivem slunce. Ve své vlčí podobě má „stříbrné“ zbarvení srsti, očím zůstává stejný odstín.

Povaha: Často se nezapojuje do rozhovorů s cizími bytostmi, když to zrovna není nutné a je docela nedůvěřivá. Získá-li si někdo její důvěru a stane se jejím přítelem, dokáže být otevřená a oddaná. Pro blízkou osobu by šla přes mrtvoly. Občas umí být tvrdohlavá a konfliktní, pakliže hájí pravdu a spravedlnost. Cítí-li se šťastná a v bezpečí, je klidná a plná neposedného humoru.

Minulost: Vyrostla v drobné smečce, která se pohybovala kolem Jeleního hřbetu – podle toho si také říká. Po „regulaci škodných“, jak lidé nazývali masové střílení posledních velkých i malých šelem na tomto území, uprchla a začala na sebe brát lidskou podobu. Byla zmatená a vystrašená. Nikdo z její rodiny nepřežil. Najednou byla úplně sama. Tento obrovský hon na šelmy trval skoro 3 měsíce, zvířata byla vyvražděna do posledního kusu. Lovecké revíry stejně brzy vymizely, příští dva roky byl vyhuben i zbytek zvěře a lesy, které se táhly přes Jelení hřbet byly vytěženy. Tohle lidem nikdy neodpustila. Měl tam být postaven obrovský pracovní tábor. Dnes je to v podstatě území nikoho, kvůli problémům a nebezpečím v pohraničí se stavba přerušila a k dostavbě už nejspíš nikdy nedojde. Na svoje kořeny si hodně potrpí, dodnes se v ní zažehne plamínek nenávisti, když o tom musí mluvit. Dlouho se toulala v okolí malých obcí, přes sezónu vyráběla bylinné masti a tinktury, které vyměňovala za jiné předměty, které potřebovala. Poznala pár slušných milých lidí, ale nikdy si s nimi nevytvořila hlubší pouto. Díky této zkušenosti s bylinami se dostala do učení k šamanovi jménem Náum. Náum nejspíš cítil její vlčí energii, ale nikdy jí o tom neřekl, ani z ní neměl strach. Naučil jí pracovat s jejími energetickými centry a vytělesňováním duše. Vyrobil pro ni obojek se slunečním medailonem, vždy říkal že její aura září skoro tak silně jako slunce. Později ale ochořel vážnou nemocí a jeho síly na vyléčení nestačily. Vyprávěl jí o jiných světech a o tom jak energeticky mocní lidé kdysi odcházeli do jiných světů, aby nemuseli žít v hrůzách tohoto světa a systému. Rozhodl se, že i on odejde na jiné místo a vezme ji s sebou pokud bude chtít. Neměla co ztratit, souhlasila. Oba upadli do hluboké meditace. Probudila se uprostřed tohoto místa. Sama. Opět se u ní objevil pocit zmatení a strachu. Opět ztratila někoho blízkého a byla sama. Náum na ní však promlouval v mysli. Neměl tolik síly, aby byl schopen přenést své tělo a dobře to věděl, ale chtěl zachránit ji. Vysvětlil, že nyní je duchem a jeho cesta v tomto těle měla skončit, avšak ona ještě nesplnila všechny své úkoly a musí pokračovat dál. Teď je tady. Připravená a odhodlaná na to ,co jí osud přinese do života.

Mazlíček: Žádný

POVOLENO