Příběh

Pište minimálně tři řádky a snažte se vyhnout chybám.
To co děláte pište normálně
Co říkáte do "uvozovek"
Co si myslíte tak pište kurzívou
Nad příspěvky pište kde se vaše postava právě nachází, pro orientaci ostatních hráčů a vypravěče.
Nerozepisujte tu postelové scény (od toho slouží SH pokud už nějaká bude, tam ji napsat a přesunout se zpět sem)
........
Herní čas: Čtvrtek Ráno
.................

Mapu Wonderfulu a podrobně popsaná místa v něm, najdete ZDE
Přeji příjemnou hru

Slunce už bylo pomalu na obloze když jsem otevřel oči. Zvedl jsem uši a zaposlouchal se do zvuků lesa. Stáhl jsem ocas mezi nohy a následně se pomalu vydal prostě rovně. Protože mne nenapadlo kudy jinudy bych mohl jít. Kde jsem byl? No to bych taky rád věděl. No byli to lesíky Rheos u Údolí Nox. To jsem ale nevěděl. Šel jsem směrem k Vlkodlačímu údolí, vyplázl jsem jazyk jelikož jsem běžel a co si budeme povídat, vlci jsou na tom  dost podobně jako psi, musí takhle vyplazovat jazyk. Po nějaké době jsem se zastavil  u řeky Harmonia těsně před vstupem do Vlkodlačího údolí, upřímně jsem nevěděl že je vlkodlačí, ale ten pach jsem cítil až moc. Sklonil jsem hlavu a napil se z řeky. přitom jsem v ní pozoroval odrazy sromů.

Byla jsem v podzemí hradu a sledovala Kali která byla za mřížemi díky Akimu a Accalie. "Abych řekla pravdu, myslela jsem že vás porazí dřív." Zamumlala jsem, musela jsem být k vězňům hodná, alespoň takhle abych neudělala špatné jméno Accalie a Akimu. Ještě pak musím jít obstarat Accaliin pokoj. "Každopádně mi do toho nic není, dobrou chuť." Popřála jem jí a vydal se nahoru. Uklidila jsem Accalie, pak šla do kuchyně obhlédnout kuchaře a následně šla do zbrojírny a začala čistit zbraně.

Zavřel jsem se u sebe v pokoji a trucoval. Moje sestra byla hlavní vládkyně, mohla si domluvit úplně všechno. Měla i komornou, u mě se služebné střídaly protože jsem je měl nestálé. Každý den někdo jiný, každý den mi někdo jiný pomáhal do šatů, chtěl bych taky komorníka. Možná že...moje poslední šance je...se prostě upsat. Pohlédl jsem k oknu a došel k němu, odhrnul jsem závěs a pohlédl na zničenou zahradu, v očích jsem měl slzy a teď jsem je konečně mohl vypustit ven, byl jsem tak strašně moc zoufalý. Sklouzl jsme po stěně na podlahu kde jsem se schoulil do klubíčka, vlasy se mi uvolnili a svezli se podél mé tváře. Chvěl jsem se, ne zimou, ale zoufalstvím, už jednou jsem se nechal ovládnout, už znovu ne... Ale když se upíšu démonovi, budu mít jistotu že mne nezradí a že mi pomůže najít někoho kdo mne bude milovat. Jenže...nikdo takový nikdy nebude. Ještě víc jsme se schoulil do klubíčka a jen tak zůstal na zemi, přitisklý ke zdi.

Koukla jsem se na tu holku. "Opravdu jsi myslela že mě lehce porazí? Nikdy až dodnes jsem nebyla poražena. Bojovala jsem proti Anně. Neměla žádnou šanci. Accalia s její normalní sílou taky byla pro mě nic. Až do té doby dokud tu božskou moc nepoužila. Ona opravdu nemá žádný limit." Řekla jsem. Skrčila jsem se a vzala si to jídlo co ona donesla. A pomalu začala jíst. "Měj se." Řekla jsem jí. Mezitím jsem přemýšlela kde Crail je. Asi bylato nakonec chyba ji opustit. Ale stejně. I já proti ní nic nezmůžu. Pak jsem ještě znovu pomzslela na mojí paní. Možná Anna má pravdu. Anna říkala že ji zná víc. Ale co ted? Pochybuji že by se jen tak mohla vrátit.

Přišel ten den, den kdy jsem měla jet konečně za Akim, ale byla jsem víc nervózní než natěšená, neviděli jsme se tak dlouho, pamatuje si mne ještě vůbec? Seděla jsem v kočáře který řídil náš soukromý kočí, Aki byl nejmocnější rodina v zemi. Rodina Notara byla vyhlášená, nejmocnější, s největším majetkem...největší magií. A mou osobu vybrali jako snoubenku pro někoho takového. Ale on mně milovat nikdy nebude.
Kočár se kodrcal po cestě směrem k jejich velkému panství. Vyhlédla jsem z okna, krajina se začala měnit a kočár vjel do magického lesa, nadechla jsem se, magie z tohoto lesa přímo sálala, bylo to příjemné.
Za nějakou dobu jsme už byli ped panstvím, dveře kočáru se otevřeli a já pomalu vystoupila a rozhlédla se. Páni, tak veliké.

Po nějaké době jsem se sebral a vyšel z pokoje, prošel jsem kolem komnaty Anny a jen zaslechl jednu větu. Zarazil jsem se a zůstal stát u dveří, oči se mi rozšířili, Ony...ony si to rozdávají v komnatě naproti té co patřila mojí sestře, celý jsem se třásl a snažil se uklidnit, ne tohle nemůžu poslouchat. Štvalo mne pomyšlení na to, že ony si užijí dřív než já. A to jen protože já nemám s kým. Tiše jsem si povzdechl, možná čas jít na čerstvý vzduch. Vydal jsem se ven do zahrady. Hleděl jsem na svůj odraz v řece, bohatě zdobené oblečení značící šlechtu co jsem měl na sobě bych momentálně nejradši strhl a už nikdy neoblékl. Ale co jsem mohl dělat? Nic jiného než tohle všechno ignorovat jsem nemohl. Vzhlédl jsem k obloze a nechal vítr aby mi cuchal vlasy, alespoň jsem už trochu v klidu.

Čekání bylo dlouhé a já se začínala nudit, nikdo nepřišel, možná mají málo služebnictva. Jenže pak jsem ho viděla, poznala bych ho kdekoli, tu drobnou postavu šinoucí se z hradu do zahrady. Nečekala jsem na nic a rozběhla se k němu. "Aki!" Volala jsem už z dálky, samozřejmě svým radostným a nadšeným tónem, konečně ho vidím! Po takové době! Moje nervozita okamžitě zmizela. Co mi je po tom že mně nikdy milovat nebude? Teď je tady, přede mnou!
Když byl malý, nosil vlasy krátké, co ho donutilo k tomu je nechat narůst, svazovat a nosit ofinu přes jedno oko? I když...musím uznat že vypadá opravdu roztomile.Je k sežrání, ale to on vždycky. "Aki!" Vrhla jsem se mu kolem krku a nadšeně ho objala.

Otočil jsem se právě včas, aby mi skočila kolem krku, kdo to je? Jakto že zná moje jméno? Ale pak dívčina zvedla hlavu a já vykulil oči. "Eleonor?" Zašeptal jsem, asi bych se měl zachovat jako někdo mého postavení, ale je to tak těžké. Vzal jsem její ruku a jemně ji políbil na její hřbet. Krátce poté co přemýšlím nad tím, že někoho potřebuji, se tu objeví ona, myslel jsem že už si dávno někoho našla a třeba teď vládne, ale jak jsem viděl, ak očividně ne. "Myslel jsem že jsi se už vdala." Řekl jsem a asi to nebyla nejlepší věc co říct dámě, ale já se v dívkách nevyznal, konec konců, byl jsem gay, i když jsem měl snoubenku, i tak jsem dál zůstával teplý. "Nemyslel jsem si že tě ještě někdy uvidím." Řekl jsem nervózně.

Zakroutila jsem hlavou a ve tváři mírně zrůžověla sotva mne políbil na hřbet ruky, jeho vlasy mne mírně zašimrali. Pousmála jsem se. "Kdepak, čekala jsem až se vrátíš, nechci se vdát za nikoho jiného." Znovu jsem ho pevně objala. Celý svůj život ho miluji, proč bych měla chtít někoho jiného. I když mu tím nejspíš ubližuji, i tak chci...jen jeho. "Přijela jsem i když jsem se docela bála tvé reakce...Ale okamžitě jsem tě poznala, konec konců, byla bych špatná snoubenka kdybych tě nepoznala." Nervózně jsem se usmála.
Viděla jsem že mu tímhle nejspíš ubližuji, ale já...ho mám tak moc ráda, všechno dělám pro něj.

Jen jsem se na ní tie zadíval a pak se zahleděl opět na řeku. "Dobře." Zašeptal jsem tiše. "Ale přece víš...že já tvé city nikdy nebudu moct opětovat." Zašeptal jsem a pohlédl jí do očí. Pořád jsem tu logiku nechápal, proč musí mít šlechtici snoubence a snoubenky? Pak takhle akorát ubližují milované osobě. Chytl jsem Eleonor za bok a přitáhl si ji k sobě, alespoň teď mohu někoho objímat. Když už tu je...musím toho využít, alespoň trošku. "Omlouvám se za to...ale neměla jsi sem jezdit sama, pak o tebe budu míst strach až pojedeš zpátky. Může tě někdo přepadnout." Zašeptal jsem smutně.

Vstala jsem z postele jakmile jsem si odpočinula. "Tak jdem Kurumi. Obleč se." Otevřela jsem dveře a v potají jsem se doplížila do šatny. Tam jsem se oblékla. Kurumi byla opravdu úžasná. Takhle to se mnou rozbalit. Nemohly jsme si pomoci. Kurumi se mnou může být moje snoubenka. To by bylo dobré. Pomáhala by mi možná ve všem. Ale jakmile jsem se oblékla, vyšla jsem ven a se zývaním jsem se protáhla. Až pak jsem uviděla Akiho s nějakou podivnou holkou. Došla jsem k nim. "Princi Aki. Kdo je to? " Zeptala jsem se ho. Mezitím jsem očekávala že Kurumi mě bude následovat.

Kurumi pořád ještě spala, kdo ví o čem se jí zdálo, možná o nějakém sladkém dortíku, nebo možná o něčem úchylném. Když se konečně probudila, Anna už byla pryč. Kurumi se protáhla na posteli. "Páni, to bylo žůžo. Ještě přizvat nějakého kluka a bylo by to dokonalé. S Annou a nějakým úchyláčkem by mi už nic nechybělo." Pak vstala, oblékla se a vyšla ven. Uviděla jak se Anna s někým baví. Vydala se k nim.

Zvedl jsem hlavu a pohlédl na Annu která se k nám blížila. Narovnal jsem se a přitiskl si víc Eleonor k tělu. "Tohle je Eleonor, je to... Moje snoubenka." Věděl jsem že asi nezním moc nadšeně, ale co jsem mohl dělat, konec konců, zasnoubili nás rodiče, nic jsem dělat nemohl. A alespoň teď jsem mohl vypadat, jakože mám nějakou autoritu, jakože mám něco... Co tak alespoň vypadá. Pohlédl jsem na ni a jemně ji obepnul ruku kolem boku a pohlédl na Annu. "Tohle je Anna, služebná." Řekl jsem jednoduše a pohlédl na onu dívčinu co přišla s ní. Harpyje. Oči se mi zúžili. To je kdo? Jakto že má přístup do našeho hradu ze kterého právě vychází? "Kdo je to?" Zeptal jsem se.

To jak mne držel, myslela jsem že se zblázním. Bylo to tak příjemné, jakoby se prostě snažil splnit moje potřeby jako...správný princ! Jako normální snoubenec, věděla jsem že se toho sice nikdy nedočkám, ale teď mně právě tohle dělalo hrozně šťastnou. Miluji Akiho...a on teď momentálně nikoho nemá, třeba by se ohl zamilovat...třeba. Pohlédla jsem na tu holu. Byla trochu vlezlá a neomalená. Pohlédla jsem na Akiho. "Neměla by se napřed zeptat zda může položit otázku? Máš dost divné služebné Aki." Řekla jsem a položila ruku na tu jeho kterou měl kolem mého pasu.

Zírala jsem překvapeností. Ona byla Akiho snoubenka. "Ahoj tedy." Pozdravila jsem jí. Viděl jsem jak seoba k sobě tulí. Takže Aki nakonec není úplný gay. Pak se ale Aki zeptal na Kurumi která sem přišla. "Omlouvam se za to pane Aki. Tohle je Kurumi." Představila jsem Kurumi. Pořád jsem byla v šoku ze Aki má svoji snoubenku. A zasnoubily je jejich rodiče. "Princi Aki. Nechtěl byjste se mnou trénovat? Mám to dovolené od princezny Accalie. Ať se trochu protáhnem po tom souboji." Nabídla jsem Akimu.

Pohlédl jsem na Eleonor která se na mě věšela. Pak na Annu. "Buď od té dobroty Anno a nezdrav princeznu Ahoj, je to princezna a měla by jsi k ní mít nějakou úctu." Musel jsem se chovat takhle... Opravdu musel. "Accalia ti to... Dovolila?" Povytáhl jsem obočí, to se mi nějak nezdá, Accalia jen tak nepovoluje souboje krátce po boji. Je toho názoru že si mají všichni odpočinout. "Tobě přijde v pořádku tahat do zámku, bez ohlášení cizí hosty aniž by o tom jediný z panovníků věděl?" Řekl jsem s náznakem naštvanosti v hlase. Můj pohled padl na Kurumi. "Kurumi hm...nemam rad harpyje, takže se snaž být hodná." Zašeptal jsem a pohled mírně odvrátil.

Mlčela jsem. Ona je taky princezna. Avšak jsem hlédla na ní. Pak na mě Aki vyladal nastvaně. "Omlouvám se ale ona mi zachranila život. Jinak jsem přiletěla sama." Řekla jsem Akimu. Znovu jsem pohlédla na Eleonor. Když je princezna, bude silná taky. Ale samozřejmě že nebudu zkouset jeji moc. "Princi Aki. Tedy prozatím odlolžím tén trénink. Sice by princezna viděla jaké zkusenosti máte ale odložím to." Řekla jsem Amimu mezitím jsem přšla k Eleonor blíž.

Samozřejmě byla princezna, šlechtici se vždycky museli zasnoubit pouze s jinými šlechtici. Pohlédl jsem na Eleonor. Nechtěl jsem aby mě s no zasnoubili, neprosil jsem se o to, stejně to udělali ikdyž věděli že to nikdy nedopadne dobře. "Eleonor mě zná od mala, nepotřebuje nic vidět, všechno už dávno ví. Kromě toho, já s tebou bojovat nebudu, to že ti něco dovolí Accalia neznamená že já s tím budu souhlasit, kromě toho pochybuji že ti vůbec něco povolila." Řekl jsem a sledoval jak jde k Eleonor. Takže jsem si ji přitáhl blíž aby ji náhodou něco neudělala. Eleonor je moje snoubenka a i když toho nejsem schopny, měl bych ji chránit.

"Ahoj?" Zamumlala jsem tak napůl překvapeně a napůl nechápavě, opravdu mně pozdravila ahoj? To je snad horší než jsem si vůbec myslela. Následně se zeptala na souboj, pohlédla jsem na Akiho, zvědavá jestli bude souhlasit. Nebylo to ani překvapení když řekl že nechce. Vždy co si pamatuji tak se tomu snažil vyhýbat, byl zkrátka až moc mírumilovný. Možná to taky bylo tím, že narozdíl od naší, jeho rodina nebyl plná rytířů. A navíc měl rád muže. Pořád to bolelo když jsem si to uvědomovala.

Kurumi nevěděla o čem to ostatní mluví tak jen stála a mlčela. Když Aki napomínal Annu, že se princezně neříká Ahoj ale že má projevit více úcty, tak se musela držet, aby nevyprskla smíchy. Sama neprojevovala úctu ani Královně Harpyjí, proto nechápala, proč by jí měla projevovat nějaká lidské princezně, ale nahlas neříkala nic. Pak slyšela jak Aki říká že nemá ráda harpyje. Trucovitě nafoukla tváře a v duchu si pro sebe říkala. "No nazdar, další předsudkář proti harpyjím." Ale nahlas neříkala nic. Ze zkušenosti věděla, že lidi většinou pojmou jinak to, co říká. Protože je harpyje, tak vše hned od ní berou jako útok, i když to třeba tak nemyslí.

"Pojď se mnoh Eleonor. Nebo teda Princezno Eleonor. Chtěla bych vám mimo Prince Akiho říct." Pobídla jsem Eleonor. To co jsem dělala nebylo moc dobré. Avsak jsem to věděla. Eleonor by měla vědět že Aki se úplně změnil. Pořád je moc slabý. Možná ani mě by neporazil bez božské moci. Nevím jestli to půjde. Jestli bych mohla nějak premluvit Eleonor aby trenovala Akiho. Bylo by to absurdní říct po tom co ye doslechne ale neměla bych na vybranou. Zkusím i potom se lépe spřátelit s Eleonor.

Pohlédla jsem na Akiho který nevypadal... No zrovna spokojeně. Jenže to jak se mně od něj snažila ta dívka oddělit, to se mi nelíbilo, nechtěla jsem od něj pryč. Ale co jsem mohla dělat. Upřímně? Bála jsem se ho tam nechat samotného, bála jsem se že se mu třeba něco stane, i když během doby co jsem byla pryč... Se mu taky nic nestalo. "Za chvíli se vrátím." Poodešly jsme krapet dál, pohlédla jsem na ní. "Takže?" Zeptala jsem se. "Co potřebuješ."

Nakonec jsem viděla že se mnou souhlasila. Šla tedy se mnou od Akiho. "Tak jo. Princ Aki je bohužel slabý. Hodně slabší než Princezna Accalia." Řekla jsem. "Princezna Accalia ho učí. Ale zase moc jemně. Já jsem chtěla ho cvičit tvrdě ale Princezna Accalia mi to zakázala. Ale povolila mně ho cvičit. Jinak Princ Aki má dost slabin. Už jednou ho vzala temnota. Já bych mu mohla pomoci odolávat temnotě. Mám temnou magii. Je to poněkud absurdní že princezna je silnější než prinz ale bohužel." Dořekla jsem.

Pohlédla jsem jí do očí a jen se pousmála. "Ano, Aki je slabý." Přisvědčila jsem. "Aki vyrostl ve světě lidí. Je mladší než Accalia a celý svůj život netušil že vůbec nějaké síly má, nemůžeš člověka vše naučit hned, já se svou magii dokonale naučila ovládat teprve nedávno." Zahleděla jsem se na Akiho drobnou postavu. "A to všechno...protože jsem ho chtěla ochránit, věděla jsem že se do mně nikdy nezamiluje. A proto jsem mu chtěla dát alespoň menší ochranu, je to ironické že? Dívka se snaží ochránit muže." Pousmála jsem se. "Rodiče nás zasnoubili když se Aki narodil a jak jsme stárli, já se trénovala v boji mezitím on... no zkrátka ho to nijak moc nezajímalo, svou magii používal na záchranu lidí, pomáhal v nemocnici. Byl od malička takový tichý." Ani jsem si nevšimla že mi z očí začínají téct slzy. "Aniž bych si toho všimla, přerostla jsem ho. Stal se větší dívkou než já, moje rodina je...rytířská rodina. A on je až moc jemný na to aby se začal chovat jako pravý princ, i když se snaží." Zahleděla jsem se na Akiho tvář. "Vím že i když si mně vezme, nebude se mnou šťastný." Zašeptala jsem. "Aki je gay a nic ho nepřesvědčí o opaku, tohle mezi námi, je pouhá formální záležitost a já chci udělat cokoliv abych ho ochránila a on našel někoho, kdo ho bude milovat, stejně jako ho miluji já." Utřela jsem si slzy. "On si cestu k magii najde, věř mi..hm ...Anno, známk ho od malička. Víc než kdokoli jiný a vím jaký je, je akorát zpomalený."