Příběh

Duhový háj
Letmo pohlédl na obrazec, který se mu utvořil na hřbetu dlaně a s povzdechem obrátil svůj pohled zpět k Abaddonovi. "Tvé úmysly nejsou dobré, snažíš se mě jen oklamat. Ďábel jistě bude jednoho dne svržen, ale já k tomu démonovi jako jsi ty dopomáhat nebudu. Jen ať si je peklo samo proti sobě." V jeho hlase nebyl ani jediný náznak pochybností. S rukama stále založenýma na hrudi udělal krok vzad a pokračoval: "Navíc... tato žena," poukázal na Annu, "má pravdu. Nelze zaručit, že bys své znovu nabyté moci nezneužil k ničení tohoto, nebo jakéhokoli jiného světa. Ta chamtivost ve tvém srdci, dovolí ti se spokojit s trůnem svého otce?" Na chvilku se odmlčel, ale schválně mu nedal čas na odpověď. "Někdo jako ty mi nemá co nabídnout." Uzavřel, alespoň pro sebe, celou debatu. Už dávno byl rozhodnut, že na žádné dohody s jakýmkoli démonem nikdy dobrovolně nepřistoupí. Udělal jeden drobný krok v zad a postupně pomalu následovaly další. Měl v plánu nechat démona démonem a odejít, ale nechtěl mu znovu nastavovat svá záda.

Duhový háj
„Omyl.“ (Zamlaská káravě, opravující onu myšlenku, kterou Anna vyslovila.) „Probíhal-li by opravdu boj, mezi námi.. Věř, že současná oblast, by byla zpustošena.“ (Nelhal. Neznamená, že má-li zapečenou sílu reálné zkázy, bude slabý. U nepřítele vždy záleží na správné strategii a čase, než-li na síle, s níž se většina chlubí. A podmanit si Wonderful? Pravda. Z padlých andělů, by zvládl udělat pěšáky. Pravděpodobně i z upírů, kterým by nabídl bohatou hostinu a další zlomyslné bytostí by souhlasily na bází chtíče, činit čisté zlo. Ale i kdyby všechny shromáždil a dovedl z pekelné říše démony i monstra.. Vydobít si Wonderful skrz prince Akiho i vládkyně Accalii.. Leda by utrpěl velké ztráty, ačkoliv by se zde například vracel v dobách, v níž by už nahradil ďábla. Neopomíná-li, že i kromě mladého Nixe, zde našli útočiště i druzí andělé. Upřímně? Nemá v zájmech zabít Nixe, či s ním měřit sílu v podobných situací. I přesto, že rozsévá zkázu, nezamlouvá se mu myšlenka, že by zmíněnými činy, doopravdy přicházel k možnému ztracení Nixe, který v něm nepřestává vzbuzovat otázky, na které, mimochodem, touží znát i odpovědí.) „Žádný dobyvatel neprozradí vlastní plány, které by mohli mít kupříkladu souvislost, se zdejší říší. Ačkoliv doposud nevím, co mi může Wonderful nabídnout, abych se o vaší myšlenku, vůbec pokoušel. “ (V pokračování zodpoví Anně. Nevrací-li pozornost na mladého Nixe. Náznak, v němž se mladý Nix odhodlal k odchodu, poněkud vlastním způsobem, Abaddon zúžil zorničky, jakoby snad říkal, že ho osobně zastaví, bude-li to nutné.) „Mám zdaleka lepší otázku..“ (S přimhouřením očí, se přemístí za mladým Nixem, kterému znemožní „odchod“, uchopí-li mu zápěstí pravé ručky, čímž ho i donuceně zastaví.) „Řekni.. Hodláš sám někdy vůbec opustit Wonderful a vrátit se do rodné říše?“

Duhový háj
Poslechla jsem si démona. Nebylo to příjemné když s ukazuje že je mocný. Já beru jeho mluvu vážně. Je možné že bych měla s ním problém ale s tím jsem počítala se vším všudy.
Anděl mi dal za pravdu. Nikdy nevěřit démonovi.  Mezitím jsem pozorovala jak anděl pomalu ustupuje. Ale démon přišel k němu a chytl ho za ruku. Šla jsem k nim blíž. Démon jevil náznaky že anděla jen tak nepustí. Byla jsem připravena kdyby to začala jít do tuhýho. Avšak já jsem jen šla prohlédnout hnízdo, nalezla svůj arnament které se záhadně sem dostalo, a pak se vrátit na hrad. Tohle jsem nečekala.

Duhový háj
Stačil ujít jen pár dalších kroků a ďáblův syn byl zase u něho. Dobrá, tohle jako způsob odchodu fungovat nebude. Hold lidské způsoby někdy nestačí. Ve Wonderfulu většinu času žil se schovanými křídly a vůbec, dalo by se říct, že tu žil obyčejným lidským způsobem života. Možná proto zvolil právě obyčejnou chůzi místo letu pryč, při kterém by mohlo být pro Abaddona obtížnější ho zastavit. "Budu-li muset, odejdu odsud. Zatím to však v plánu nemám. Spokojený?" Povytáhl jedno obočí a mírně natočil hlavu, přičemž se mu několik neposedných pramenů vlasů posunulo přes pravou část obličeje. "A pusť mě." Škubl rukou a uvolnil se. Démon od něj očividně něco chce a stálo by za to alespoň zjistit, co to je. Je to snad jen onen pakt, na který by měl Nix přistoupit, anebo ještě něco jiného? "S démony je vážně potíž," řekl polohlasem Anně a přitom si pouze symbolicky rukou překryl ústa tak, aby na ně Abaddon neviděl, ale Anna ano. Pak se zase věnoval démonovi. "Co ode mě vlastně chceš?" zeptal se přímo. Už nechtěl chodit okolo horké kaše. Chtěl to zjistit teď hned, vyhodnotit situaci a zachovat se jak bude třeba, protože pobývání s démony opravdu nepovažoval za dobrý způsob trávení času... Leda by je zpovzdálí sledoval a hlídal, jestli nechtějí tomuto světu ubližovat. To měl ostatně v plánu i tady s Abaddonem, občas si jej nějak zkontrolovat. Přeci jen, není to žádný obyčejný démon. Tenhle by už mohl napáchat velké škody.

Duhový háj
(Abaddonův výraz se přes činy Nixe, změní k úsměvu. Čím víc vidí vzdor, láká ho pomýšlení, kolik bude muset snést překážek, dokud by nepřestal vzdorovat. Ale dokud zde bude přítomná Anna, šance, že by snad v čemkoliv pokračoval? Nulová.. Vážně nemá v plánu s kýmkoliv vést spory. Chtít, už dávno by Duhový háj, padl popelem, aniž by se setkával s Nixem, postával zde a „komunikoval“.) „Čím víc míníš chodit za ním, v podobě ocásku.. Zastíníš ho v očích druhých, v níž bude působit, za prostého slabocha, ženská.“ (Nakloní s odpovědí hlavu, aby lépe pohlédl na Annu. Nenarovná-li se, aby opět pohlédl na Nixe.) „Chci slyšet příběh mladého archanděla, v němž cítím, že láskyplný život na nebesích každopádně neprožíval.“ (Upřesní.) „Neopomínám-li..“ (Naposled zvedá paži, aby nyní prsty uchopil Nixův pramínek vlasů, který otře mezi bříšky prstů, vnímajíc hebkost, nad níž přimhouří víčka s odmlčením.) „Z archandělů i padlých andělů, které znám, mezi které patří i sám Lucifer..“ (Pohlédne na mladého Nixe, aby dokončil větu. Napřed však osvobodí Nixův pramínek vlasů.) „Vskutku, zvláštní.. Nepřestáváš v mé osobě, vzbuzovat otázky.“ (Zodpoví-li, odstoupí o pár kroků dozadu, aby v zorném poli, byla i přítomná Anna.) „Výměnou za to..“ (Vztyčí ukazovaček, aby ním poukázal na zápěstí Nixe.) „Zaslíbím se, že neohrozím v žádném případě, Wonderful. Souhlasíš se vzájemnou dohodou?“

Duhový háj
Pozorovala jsem děj mezi démonem a andělem. Anděl v polohlase řekl jaká je potíž s démony. V tomu jsem lehce přikývla. Démon se hlavou ke mně otočil a začal na mě mluvit. Jeho slova na mě neměla efekt. Poslouchala jsem je nadále. Zdá se že démon se snaží dostat archanděla do padlých andělů. Popošla jsem až jsem se ocitla vedle archanděla. "Pojďme. Už se tu nechci zdržovat." Řekla jsem anděli.

"Nezáleží na tom, jak mě budou vidět ostatní," upozornil Abaddona. Přes veškerou nechuť, kterou v sobě při komunikaci s ním cítil, mu dále naslouchal. "Tak ty bys chtěl znát můj příběh? To je nečekané." Podivil se. Z úst Anny pak vyslechl výzvu k odchodu. Šel by velmi rád, ale obával se, že by je démon prostě nenechal jen tak odejít. "Rozumím ti, ale přeci jen tomuto démonu vyplním jedno přání, poslední." A vyplnění tohoto přání viděl jako poslední ústupek, který byl ochoten Abaddonovi udělat. "Nemám problém ti jej povědět, když po tom tolik lačníš. Bylo by k tomu ale lepší se posadit, nebo ne?" Poohlédl se po okolí. Skála možná nebyla tím nejpohodlnější místem, ale Nix by se s tím spokojil. Šel tedy příkladem a posadil se. Kývl na Annu, jako by jí tím chtěl naznačit, ať se démonovu přítomnost pokusí ještě snést a také se posadí. A nakonec Abaddonovi odpověděl na jeho poslední otázku: "Opravdu s tebou nemohu uzavřít dohodu, já ne." Sklopil zrak. Neviděl do srdcích ostatních, ačkoli měl dobrý odhad. Nakonec by se možná dalo využít boje ďábla s jeho synem proti oběma, ale to on nevěděl. Archandělé nejsou vševědoucí. A tak se musel spokojit s tím, že mu jeho myšlenky a svědomí napovídaly, že pomáhat mu je špatná volba.

Duhový háj
„O-ho.. Chtít splnit opravdové přání, slova bych nežádal.“ (Upřesní.) „Mnohdy příběhy prozradí zdaleka víc, než prostá charakteristika oné osoby.“ (Pravda. Narazil-li by kupříkladu na Nixe v určitých „dobách“, snažil by se ho zabít, aniž by s ním vedl delší rozhovor. Teoretický by v něm nevzbudil ani pozornost. Přeci.. Ve válkách se vždy dává přednost dosáhnout cíle, než si hledat známostí a podobně. Vyčká, dokud okolo neprochází mladý Nix s Annou, za kterými vykročí sám. Nezastaví-li u výrůstku skály, na níž se i usadí.) „Zamyslí se nad výhodou uzavření dohody s démonem, co bys opravdu získal. Rád si odpověď vyslechnu v budoucím setkáním, i kdybychom měli stát na bitevním poli.“ (Nemíní sedět a tiše doufat v setkání, což většinou budou dělat lidé. Snít a případně se topit v zoufalství času, který se bude zdát, až nekonečný. U démonů byla výhoda, že nikdy nečekali. Nesnily a nedělali si planou nadějí. Buď se střetnou, nebo nikoliv.) „Má-li tolik naspěch, ať odsud zamíří k odchodu. Nevzpomínám si, že bych zde kohokoliv z vás, držel násilím. Prosím.“ (Pobídne mladého archanděla s náznakem, že opravdu míní naslouchat.)

Duhový háj
Následovala jsem je a posadila jsem se na skálu vedle nich. Abbadon naznačil že nás tady nedrží. Ale přesněji to vypadá źe jenom drží toho archanděla. Napadlo mě že bych mohla předstírat že odcházím, kdyby náhodou ten démon by archanděla nenapadl. Ale to zase nebude tak lehké. Démon je temná bytost a měl by cítit moji temnou přítomnost díky mé temné energie. "Tak já tedy jdu. Mějte se." Řekla jsem jim když se na mě démon nedíval mrkla jsem k andělovi tak aby si mě všiml, zatímco démon ne. Doufám že anděl rozpozná že naznačuji že jen to předstírám. Vyvolala jsem svoje dračí křídla a vzlétla jsem směrem ke hradu.

Duhový háj
"Opravdu mne nenapadá jediné opravdové pozitivum, které bych s dohody s tebou získal." Mírně pohnul hlavou ze strany na stranu, aby projevil nesouhlas. Následně se nadechl, že začne se svým životním příběhem, když v tom se Anna dala na odchod. Chvíli před tím, než se k němu otočila zády na něj mrkla. Všiml si toho. Copak něco plánuje? Ještě chvíli se za ní díval. Opravdu by ho zajímalo, co tím mrknutím přesně myslela. Vzhledem k momentální situaci tak nějak nepředpokládal, že by to snad mělo být nějaké laškovné mrknutí. Anna směr pohybu zatím nezměnila a on přesnému významu neporozuměl. Vrátil se tedy k tomu, co chtěl začít. "Nu dobrá... Dříve jsem býval obyčejným andělem, jedním z mnoha, kteří měli za úkol nabádat lidi k dobrému a snažit se je dále držet od hříchů a tak dále a tak dále. Mnohé z těch, které jsem se v průběhu staletí snažil ochraňovat nakonec nebylo možné zachránit a nedošli spásy v nebesích, nýbrž věčné zkázy v pekle. Lidé jsou slabí a občas se najdou andělé, kteří těm 'slabochům', jak je ve svých myslích nazývají, pomáhat nechtějí. To ale není můj případ. Možná to bude znít sentimentálně, ale mám lidi vlastně rád, všechno živé..." Na chvíli přestal mluvit a sklopil zrak. Už je to celkem dlouho, co jsem mezi nimi byl naposledy, co pro mě byla nějaká práce. "To jsem ale odbočil," řekl a pousmál se. "Proč jsem se zrovna já stal archandělem, to mi není o moc víc jasné než ostatním andělům v nebi. Někteří mezi sebou reptali a snažili se zjistit, proč zrovna někdo mladší a méně zkušenější jak oni. No... odpověď stejně jako já nezískali, takže k této části už ti víc nepovím," dokončil prozatím své povídání. Sám sebe překvapil, že se rozpovídal trochu více, než očekával. Opakování části svého příběhu mu připomnělo minulost, kdy ještě neměl takovou volnost jako teď, měl pořád něco na práci. Trochu mu to chybělo. Ani si to neuvědomoval, ale už chvíli se díval, tak trochu zamyšleně, kamsi dolů na zem před Abaddona. Nixova zamyšlenost však nebyla narušitelkou jeho vnímání okolí. Byl totiž zvyklý často přemýšlet a dělat u toho tak trochu automaticky jiné věci. Možná to tak nevypadalo, ale nenechal by Abaddona využít své zdánlivé nesoustředěnosti a třeba na něj zaútočit.

Duhový háj
(Pohled na okamžik odvrácí od mladého Nixe na Annu, která se odhodlá k odchodu. Mohl by popravdě zneužít času, a podniknout vlastní kroky, aby kupříkladu oslabil Nixe a následně by si ho i odnesl někam hodně daleko. Ale věřit, že doopravdy odešla, je jako věřit, že v létě napadne sníh. Pomalu odvrátí zrak na mladého Nixe, s naslouchání.) „Láska k člověku..“ (Zhluboka se nadechnul.) „Proč? V čem přesně se člověk liší od nás, démonů?“ (Otáže se.) „Hledáte pro hříšníky spásu. Lpíte na ochraně.. A přesto.. Kolik slíbilo věrnost vašemu pánů i konání dobra, ale nakonec našli maximálně zkázu.“ (Nemusel říkat, že naopak od lidí, démoni i přes základní charakteristiku, vždy byli upřímní. Ano, snaží se občas oběť oklamat. Což nemíní popřít. Lidé si za to, můžou i sami. Převážně skupina, zkažená do morku kosti, hledající sílu i „spásu“ u démonů.) „Nacházel-li si se mezi nimi, řekni mi.. Kolik duši si spasil?“ (Mírně se při otázce předkloní, aby se pažemi zapřel o kolena, a hlavu si podepřel bradou, o hřbet dlaně, aniž by mladého Nixe, spouštěl z dohledu.) „Oho.. “ (Nadzvedl až fascinovaně obočí.) „Poněkud, ironické.. Vezmeme-li v úvahu, že i mezi vámi budou dotyční, kteří nedokáži snést fakt, že vlastní druh byl povýšen na vyšší úroveň, domýšlejíc si, různé závěry. Nedivil bych se, kdyby snad zazněla i verze, v níž by si byl až intimně spřátelen s vaším pánem.“ (Pokud si někdo myslel, že nebeské bytosti žijí ve souzněné říši, dávají najevo lásku a teoretický se zasypávají, vzájemnou láskou.. Omyl. Jediní, kdo budou blíž k člověku, budou právě oni. Což i znamená, že jejich pocity budou totožné s lidskými.) „V pořádku.“ (Odsouhlasí. Mladý Nix mu už tak řekl dost, aby snad zacházel do větších detailu.)

Duhový háj
Když jsem byla od nich daleko, přistála jsem na kopec. Kopec měl dost porostu a trochu porostu, což mi vyhovovalo je oba pozorovat z povzdálí. Lehla jsem si do křoví. Neměli šanci vidět jak jsem zalehla do křoví. Mezitím jsem poslouchala kolem sebe přírodu. Trochu brouků jsem slyšela. Pro jistotu jsem si trochu snížila moji sílu, tak aby bylo těžší tomu démonovi moji temnou energii zachytit Ale tenhle kopec mě stejně prozrazuje. Navíc jsem od nich hodně daleko. Čímž démon má dost prostoru a času aby anděla mohl napadnout a rychle zmizet. Já sice jeho energii cítím ale může mít jiné schopnosti aby se schoval. Proto jsem natáhla pravou ruku a rozevřela dlaň. Dodržovala jsem aby moje ruka stále byla ve křoví. Kdyby démon něco udělal proti andělovi, střelím ho sférou temné energie. Sféra temné energie by měla letět rychle a přesně bych měla zasáhnout démona. I kdyby mu to nic neudělalo, i oslepení kouřem bude dost na to abych tam co nejrychleji vyrazila, kopnula bych démona a osvobodila archanděla. A vím kam mám zaútočit i kdyby démon by byl v kouři nebo ve světle, jelikož cítím jeho temnou energii. Byla jsem na pozoru s stále jsem je oba pozorovala.

Duhový háj
"V čem se liší lidé od démonů?" zopakoval otázku a nechal si chvíli na odpověď. Tern rozdíl mu připadal tak jasný, ale jak to formulovat před démonem? "Lidé za svůj krátký život mají vždy na výběr. Buď zlo, "pozvedl levou ruku, "anebo dobro," pozvedl pravou. "A svým jednáním se přibližují k jedné anebo ke druhé straně." Podíval se střídavě na levou a pravou ruku a následně si je položil zpět na nohy. "Když propadnou svým temným choutkám a opustí vše dobré, pak už se vskutku příliš nepodobají člověku, jakého Bůh chtěl a máš pravdu, už se tolik neliší od démonů. Není ale v silách andělů říci, že se ten či onen hříšník na sklonku svého života neobrátí k dobrému, proto je chráníme a proto teprve až po jejich smrti je možné zhodnotit, zda byli blíže andělům, či démonům. Pro lidi je důležité vytrvat v dobrém, stejně tak pro anděly. Démoni jsou jen zažraní ve své vlastní obrazné špíně. Neviděl jsem žádného, který setrvával v konání dobra bez vedlejších zlých úmyslů." Když zodpověděl Abaddonův dotaz na rozdíl mezi člověkem a démonem, přesunul se hned k další otázce, nad kterou se musel pousmát. "Já neposílám lidi do nebes, nemohu je spasit, jsem jen posel stvořitele, jeho pomocník. Ale vím, co tě asi zajímá. Na jednu stranu nebylo málo těch, kteří díky mě změnili své smýšlení, na tu druhou bylo hodně takých, kteří to neudělali. Takhle to bylo vždy. Lidé mají možnost volby a já je nutit ani k dobru nemohu," zodpověděl i další démonovu otázku. Ovšem nad dalšími větami, které Abaddon vypustil z úst by nejraději zakroutil hlavou. Nehodlal to komentovat a doufal, že andělé, kteří proti němu reptali, takové věci nemyslí. Na chvíli si pohrával s myšlenkou určité drobné zkaženosti v jejich myslích, ale zavrhnul ji. Důvěřoval v dobro andělů.
Když Nix na Abaddonova slova nezareagoval, nastalo na nějakou chvíli ticho, které nakonec prolomil sám Nix, jelikož ho napadla zvláštní a dost možná úplně zbytečná otázka. I tak ji ale chtěl démonovi zkusit položit. "Řekni mi, ďáblův synu, dostat možnost žít na věky šťastně ve společnosti, kde by se skutečně nenacházela jediná zlá myšlenka, nebo o samotě, když bys zrovna chtěl, vzdal by ses špatností včetně touhy zničit svého otce?" otázal se. Nepředpokládal ale, že by mu snad odpovědí bylo jednoznačné ano, vlastně ani neočekával nějaké alespoň trochu váhavé ano. Chtěl by věřit, že se i démon dokáže změnit, ale zatím o takovém případu nevěděl.
Kam asi zmizela ta dračí žena? vetřela se mu do mysli jiná otázka. Aniž by otáčel hlavou, porozhlédl se po okolí, kam zrovna dohlédl, ale samozřejmě ji nikde nespatřil. Soustředil se na tu energii, kterou z ní před tím cítil, ale až na jakýsi slabý náznak, nic neucítil. Abaddon mu to tak trochu kazil. Nix totiž cítil jen jeho temnotu.

Duhový háj
„Pravda. V současné době se však ale většina přiklání ke zlu.“ (Upřesní. Nerozevírá-li víčka dokořán nad otázkami, kterými ho opravdu překvapil. Abaddon uchopil konečky prstů bradu, v zamyšlení nad otázkou mladého společníka, nad níž opravdu nikdy nepřemýšlel. „Místo, v němž zlo nezná existenci?“ Zopakoval si mysli, odvracejíc zrak do strany.) „A vzdát se oné touhy, odstranit současného ďábla?“ (Otázka, kterou zopakoval už hlasitě, avšak, klidným hlasem. Abaddon nyní vystřídal mladého Nixe, nastalo-li, hrobové ticho. Maximálně šli slyšet linoucí se zvuky, okolní přírody.) „Nemožné.“ (Přeruší ticho, vracejíc pohled zpět na Nixe, s pokračováním.) „I kdyby zmíněná myšlenka byla reálná a žili bychom láskyplně, bez postranních - zlých úmyslu.. Není pravděpodobné, že by to fungovalo. Časem by dotyční zhřešily. A to láskou, která se změní v nenávist, zášť a podobně. Ano, i mezi temnými můžou být dotyční, prahnoucí po životě, v němž nebudou souzení za špatné skutky. Ale upřímně mi řekni, zda bys tomu věřil. Věřil, že se temné bytostí dokáží změnit k lepšímu? Má osoba, tomu každopádně nemíní věřit. I sebemenší závan zla znamená, že nastane-li vhodný čas, oné osoby se zmocní zlo, u něhož většinou propadnou oné moci, která se nabízí.“ (Čímž víceméně naznačí, že i kdyby sám měl doopravdy možnost se rozhodnout, zda se vzepřít zlu, ví, že by se ho temnota zmocnila a následky už předpokládá dopředu.) „Ohledně posledního dodatku.. Nemám v úmyslu se vzdát touhy, svrhnout našeho ďábla z trůnu.“ (Zúží zorničky.) „A zde se dostáváme i k odpovědi, co by si získal naší dohodou, kterou bychom zpečetily.“ (Neodpustí si krátký úsměv.) „Věř, že ačkoliv se zdá v současné době ve Wonderfulu klid a mír.. Jednou se Wonderful stane bitevním polem, aniž by má osoba, započala válku.“

Duhový háj
Vyposlechl si Abaddona a moc s ním nesouhlasil. Nesouhlasil s tím, že by se na místě beze zla lidé nakonec opět vraceli ke špatnostem. Nehodlal se s ním ale přít, jeho názor stejně nemohl změnit. "Jestli tomu věřím? Popravdě tomu příliš nevěřím, ale zároveň si nemyslím, že by byla nulová šance, aby se to stalo," rychle zodpověděl jeho dotaz, pokrčil rameny a poslouchal dál. Jeho předpoklad se naplnil - Abaddon by se nechtěl změnit. Tohle jsem přesně předpokládal, povzdechl si trochu, ale navenek se jeho výraz nijak nezměnil. A to ani když Abaddon zmínil, že se jednou Wonderful stane bitevním polem. Nixovi se už pomalu začínal vracet jeho obvyklý neutrální výraz. "Pokud se Wonderful někdy stane bojištěm, tak budu-li moci, budu bojovat za poražení těch, kteří jej ohrožují," oznámil rozhodně. "Snažíš se mě tady argumenty přinutit přistoupit na tvou dohodu, ale napadlo tě vůbec, že smlouva mezi archandělem a démonem by mohla vést k andělovu - tedy mému pádu? Nehledě na to, stále nevidím jako rozumné uzavírat s tebou jakékoli dohody," stál si za svým Nix a pozorně hleděl do démonových očí.

Duhový háj
(Upřímně? Vnímal hořkost, že by se Nix účastnil zmíněné „války“, a ohrozil by i vlastní život. Ironické však? Aby se démon snad strachoval o druhé. Nix se mu ovšem zalíbil. A nemyslí leda vzhled. Ne nadarmo se říká, že pokud démon na někom začne lpět, stává se zdaleka horší bestii. Nad poslední odpovědí, si pažemi dopomůže vstát, neudělá-li pár kroků, kdy zastaví u Nixe, s následným dřepnutím, nepohlédne-li mu zpříma, do očí.) „Nikoliv, drahý. Chtít, abys padl.. “ (Mírně naklání hlavu do strany.) „Víc se mi zamlouvá tvá současná pozice, v níž i samotné přesvědčení, není snadné.“ (Zdůrazní.) „Každopádně by má osoba získala při dohodě zdaleka víc.“ (Vzápětí se předklání, aby vzdálenost mezi nimi minimalizovat i přesto, že opět narušil Nixův, osobní prostor.) „Například; Zda si tě kdokoliv netroufá, ba i škrábnout. “ (Zodpoví, nevzdálí-li se, aniž by odcházel na druhou stranu.) „Nyní, zcela vážně.. Věříš opravdu, že i sémě čistého zlá, se může odvrátit k dobru?“ (Následně se vlastní váhou usadil na pevnou zem, hypnotizujíc Nixe. I v malém náznaku mimik lze poznat skutečný pocit, aniž by osoba dávala znát, například zlobu. A blízkost, v níž seděl u Nixe, mu dovolila si všímat detailů na tváři.) „Co bys udělal, kdybych tě tedy důvěrně přesvědčil, že chci konat dobro a za pár dní, bych tě zradil?“

Duhový háj
Už pomalu přestávalo bavit démona poslouchat. Byly to stále ty samé řeči, kterými se jej snažil přemluvit. Získal bys tohle, získal bys tamto, nakonec bychom byli oba spokojení... Jenže Nix tomu nevěřil, nevěřil ve správnost té dohody ani v nějakou větší výhodnost pro jeho osobu. Celou dobu Abaddona mlčky pozoroval a seděl zcela nehnutě, a to i když se k němu zase přiblížil natolik, že pociťoval určité nepohodlí. Když se ho pak démon znovu zeptal na to, jestli věří v možnost nápravy démonů, nemusel už nad ničím uvažovat. "Jak jsem řekl, myslím, že je šance, že by se čisté zlo dokázalo změnit k dobrému." Někomu by to, co právě řekl, přišlo směšné, ale Nix tomu doopravdy věřil.
Právě zodpovězená otázka se ukázala nebýt poslední a Abaddon navíc začal narušovat jeho osobní prostor ještě víc. "Poslední odpověď a odcházím," zamumlal archanděl poněkud nesrozumitelně, načež se k démonovi naklonil a vyřkl větu, které by byl rád, aby se démon nesmál: "Mrzelo by mě to a asi by pro mě bylo těžké ti znovu plně důvěřovat." Na chvíli se odmlčel. Pak se nadechl a pomalu se postavil na nohy. "Myslím že pro dnešek už by to stačilo. Loučím se s tebou démone." Jen co to dořekl, tak se postavil na nohy. Jelikož už chtěl odejít a nechtěl před démonem zase couvat jen proto, aby na něj viděl, tak opět letmým pohybem ruky shora dolů (který by ve skutečnosti ani nebyl potřeba) vyvolal několik svých zbraní. Když je vyvolával, neměl v mysli nějaký konkrétní počet, jen chtěl dostatek na to, aby si z nich mohl udělat štít. A přesně jak si usmyslel, tak se stalo. Nyní již delší zbraně - vesměs dlouhé meče - kolem něj začaly rychle kroužit, tvoříc tak štít, který si přál. Nix přidal do kroku a už se za Abaddonem neohlížel. Aniž by to měl v úmyslu, vydal se pěšky směrem, kde byla Anna.

Duhový háj
(V zapření dlaní si dopomohl vstát, aby odstoupil od Nixe, který se s poslední odpovědí zvedl. Okolo Abaddona vzplanula aura, naplněná čistou zlobou, odrážejíc ono odmítnutí, s nímž se mladý Nix, uchýlil k odchodu. Vzhlížejíc na odcházejícího se chlapce, nesklopil-li hlavu a nezašeptal-li cosi nesrozumitelného. Oči se mu zaplavily do černé, v nichž se i nebezpečně zablýsklo. Ano, vládl vůči osobnímu „chtíči“ leda druhé síle, která se zdála ke snadnému poražení. Omyl.. Ačkoliv bylo vždy k úspěchu, druhým ukázat opak. Zvedl-li hlavu, aby pohlédl na záda Nixe, k němuž zprudka zamířila zhmotněná masa, která se při kontaktu s „božskými zbraněmi“ rozplynula a díky slabému vánku, pohladila Nixe na duši s krvelačným úmyslem. Nenaklonil-li hlavu do strany, čímž zúžil zorničky. Nedošlápl-li pravým chodidlem vpřed, kdy se na hrudi Abaddona, která nebyla mimochodem zahalená srstí, zobrazila doslova vypálená pečeť, z níž pomaličku stékala tmavá tekutina, připomínajíc snad „krev“. Čím víc v sobě probouzel onu „bestii“, drženou v řetězech, teoretický ničil i sám sebe v náporu síly, která byla však „nedostupná“ a surově se drala na povrch. Co si budeme ale říkat. Démon, který „vyrůstal“ v pýše, poddaní i nižší démoni se mu klaněli, zpustošil už mnohé říše a nyní byl odmítnutý? Vzápětí naklonil mírně hlavu do strany, kdy si částečně zahalil i současný - lhostejný výraz, jakoby snad nad sebou ztrácel kontrolu a byl odhodlaný i Nixe zabít. A nádherně to šlo i poznat, promluvil-li hlasem, v němž vládl chlad.) „Špatná volba, andílku.“

Duhový háj
Dlouho jsem je pozorovala. Krajina byla velmi tichá. Byl slyšet jen vánek. Ale pak jsem uviděla něco vážného. Anděl vstal a něco kolem něho se zrodilo. Asi nějaké zbraně, které se točily kolem něho. Anděl odcházel od démona. Ale cítila jsem že démon vypouštěl mnohem víc temné energie než predtím. Nečekala jsem dál. Vystřelila jsem malou temnou sféru energie, rychle se řítící k démonu. Následně jsem vyvolala svoje křídla a velmi vysokou rychlostí jsem letěla k démonu. Mezitím moje střela zasáhla cíl. Tím padem se u něj zvedl kouř, který by měl znemožnit mě vidět odkud se k němu řítím. Nastavila jsem pravou nohu, pripravujíc ke kopu. Následně jsem kopla démona do hlavy, vyvolajíc šokovou vlnu. Démon byl vymrštěn několik desítek metrů daleko. Přistála jsem. "Tak jdeme! Pomůžu ti osvobodit! Navrhuji rychle letět ke hradu!" Řekla jsem vysokým hlasem k andělovi.

Duhový háj
Cítil narůstající temnou sílu, která se u Abaddona hromadila, ale ani tak nezastavoval. Už nehodlal ustupovat a dělat ze sebe bytost příliš slabou na to, aby se mohla pokusit o vzdor démonovi vzdorovat. Možná neměl moc, díky které by jediným mávnutím ruky zničil půl hory, nebo vše živé kolem sebe, ale slabý nebyl. Jeho síla spočívala v mysli, která dokázala naráz ovládat ještě daleko více zbraní, než nyní ukazoval. Jeho zbraně mohly být jako roj divokých včel, které nechcete rozzuřit. Samozřejmě, čím více jich bylo, tím méně přesnými se stávaly, anebo ho to stálo hodně úsilí, ale Nix se zatím ke hranici svých sil ani nepřiblížil. Po chvíli pocítil zásah temnou energií. Příliš z míry ho to nevyvedlo. Místo okamžitého protiútoku se ale na chvíli zastavil. "Varuji tě démone, nehraj si se mnou," pronesl také chladným tónem, i když byl stále vřelejší, jak ten Abaddonův. V části 'nehraj si se mnou' se  kolem Nixe objevily další zbraně a bylo jich mnoho. Všechny svými ostrými částmi mířily na démona a pomalu rotovaly každá kolem své osy. Tato malá demonstrace části jeho síly byla však stále jen ukázkou, ne útokem a Nix po chvíli opět vykročil směrem pryč. Když v tom kolem něj proletělo cosi temného, co mířilo přímo na Abaddona. V téhle chvíli se už Nix otočil. Uviděl Annu, jak na démona útočí. Povedlo se jí zasáhnout. Sílu máš, to se musí nechat. Když ho vyzvala k odchodu, jen pokývl hlavou. Zbraně, které se kolem něj točily a tvořili štít přesunul dále od sebe, aby měl dostatek prostoru pro křídla, která se mu zrovna objevila na zádech. Silně s nimi mávl a dostal se do vzduchu. Letěl výš, ale po chvíli neodolal myšlence se ohlédnout. "Něco mi říká, že nás jen tak odejít nenechá."

Duhový háj
(Současný útok Anny, opravdu Abaddona odmrští do dostatečné vzdáleností, nezarývá-li nehty do půdy, aby let drastický zastavil. A že to nebyla slabá rána. Podepsalo se to i u Abaddona, který odplivl z úst zlomený špičák, který mu na bází automatické regenerace, znovu vyrostl.) „Vskutku mi připomínáš, Orleánskou pannu.“ (Odpověděl v sarkastickém nádechu pro sebe, nenarovnal-li se v zádech. Nerozevřel-li dlaň, v níž se pomalu formuloval oheň v podobě koule, obalenou hustou - černou masou, měnící i velikost. Neodrazil-li se od bosých chodidel, kdy dopadl na tyčící se skálu, z níž v dálce zaregistroval siluetu osoby, soudící, že se k nebi, vznesl mladý Nix. Počítal i s přítomností Anny, která za krátkou chvílí, každopádně nezměnila pozici. A důvod? Nepochybně byla v blízkostí Nixe, který byl odhodlaný sám podniknout kroky, k zastavení „běsnícího“ se démona, který rozevřel dlaň, v níž se zhmotnila černá - ohnivá koule. A čím víc nabírala na velikostí, i Abaddon přestával „vnímat“, naslouchajíc šeptání onoho hlasu, který ho nabádal, aby ze současné oblastí, vyhladil veškerý život. Veškerá temná aura, rázem utichla, jakoby se snad, „propadl“ zpět do pekelných útrob. Nikoliv. Ve vteřině se k nebesům vznesla nyní už velká - ohnivá koule, poněkud deformovaná, kterou pouhým pohybem prstů, zanechal v plné síle, upadnout nárazem k zemi. Což způsobilo zprvu tlakovou vlnu, zvedajíc i do okolí mrak kouře, měnící se postupně na prameny ohně, mířící rychlostí kupředu, kdy si cestou berou život přírody, zvířat - které nedokázali uprchnout, zpopelnění květin, stromů i trávy, kdy se rozplynou pár metrů od Anny, k níž se díky plamenům, přemístí i Abaddon, který předtím sám vstoupil do spáru ohně, skrze kterého zamířil k místu, z něhož byl doslova odkopnutý do po-vzdálí. Zastaví-li před Annou, vlastní pěstí jí udeří do břicha. A fyzická síla démona, není žádná slabost. I prostý úder pěstí, dokáže kohokoliv odmrštit i kilometr. Což se u Abaddona podaří. Z částí. Neboť Annu v letu zabrzdí skála, do které narazí. Očním kontaktem vyhledá Nixe, který se i nadále vznáší ve vzduchu. Nezanechal-li si v dlaní, zhmotnit další ohnivou kouli, kterou s nápřahem, poslal na Nixe s důrazem, zda má opravdu dál pustošit přírodu a snad i zabíjet, neodsouhlasí-li mu nabídku. Ačkoliv ohnivá koule, díky „božským“ zbraním, neohrozí Nixe na životě. Nedá-li si pozor, i malé popálení, může u „božích služebníků“, dosti zabolet.)

Duhový háj
Poté jsem se podívala na směr k démonovi. Démon nabíjel velkou ohnivou kouli. Vystřelil ji do vzuchu, poté spadla na zem, ničící všechno kolem. Vyny plamen vytvořené z výbuchu, se rozplynuly pár metrů ode mě. Na moji obličeji se objevila zděslivá tvář. Teprve jsem viděla že démon je na vysoké úrovni démonů. Ale pak jsem uviděla démona útočícího směrem ke mně. Rychle jsem se snažila zablokovat jeho útok, ale díky tomu, když jsem byla neustále pod mé 70% síly, nebyla jsem dost rychlá. Když jsem předtím na něj zaútočila, zvýšila jsem si svoji energii, ale ne na 70% jak většinou bývám. Za následek úderu jsem ucítila ohromnou bolest, vyplivla z pusy sliny, a letěla jsem hodně daleko, až jsem narazila do skáli. Podrzela jsem si břicho, jelikož to stále bolelo. To nebylo příjemné. Začala jsem padat, ale zlvzchopila jsem se. Zvýšila jsem svoji energii zpátky na 70%. Démon je hodně silný, ale moje síla na 100% se rovná na plné normální síle princezny Accalie. Ale doufala jsem že to bude proti démonu stačit. Vzletěla jsem velmi rychle zpátky. Viděla jsem jak další velká ohnivá sféra letěla k andělovi. "Pozor!!" Vykřikla jsem na anděla, doufajíc se tomu nejlépe vyhne.

Duhový háj
Situace, do které se mladý archanděl nechtěl dostat - boj - už bohužel byla tady. Abaddon "odlétající pryč", plameny, příroda, která by dozajista křičela, kdyby mohla... Tolik zkázy v jediné chvíli. Nix to tak nemohl nechat, nemohl pokračovat ve své cestě pryč. Ač by s démonem nejraději již nikdy neměl co dočinění, nemohl ho teď nechat jen tak běsnit. Když viděl Annu, která byla odmrštěna tak silně, až narazila do skály, byla to poslední kapka. Nix se už chystal zvolat, ať ji démon nechá být, ale ukázalo se, že velmi rychle bude mít své vlastní starosti. Jeho směrem se velmi rychle řítila ohnivá koule. Na jakýkoli úhybný manévr bylo již pozdě a tak to jediné co mohl nyní udělat a co bylo rychlejší než Abaddonova ohnivá koule, byla myšlenka. Přiměl své zbraně se přeskupit tak, aby mezi ním a koulí zformovaly bariéru. Stihl to udělat dostatečně rychle, takže pouze pocítil náraz a silný žár, který zanechal zasažené zbraně žhavé. Když byla ohnivá koule pryč, mávl křídly a vyrazil k Abaddonovi zanechávajíc své zbraně kolem sebe v obranné formaci. Zastavil se poblíž Anny a věděl, že má pravděpodobně jen málo času na to něco udělat. "Poslouchej, démone," zvolal mocným hlasem, který se mu moc nepodobal. "Jménem Boha, Boha všemohoucího ti nařizuji zastavit toto běsnění. Vrať se tam, odkud jsi přišel, do plamenů pekelných," pokračoval stejným tónem. Zatím sám stále neútočil, ale byl okamžitě připraven posílat jednu svou zbraň za druhou směrem k Abaddonovi. Tentokrát už ne s cílem pouhé výhružky, ale s cílem zasáhnout démona a v nejlepším případě projít jeho tělem skrz. To by udělal, pokud by démon opět zaútočil. V případě nutné obrany by použil zbraně blíže k sobě jako štít a současně ty dále od sebe pro útok, který by útok démonovi znesnadnil. A co se týče Anny vedle sebe, té věřil, že se o sebe zvládne postarat.

Duhový háj
„Můžeš mou osobu zabít pokaždé, co na sebe narazíme. Vždy se ale zrodím v lůně temnoty.“ (Odpoví chlapci s náznakem, že by dokola činil způsoby, které by měli i za následky, zkázu Wonderfulů. O krok odstoupí dozadu, kdy pomalu kleká k zemi. Nepohlédne-li na mladého Nixe i Annu.) „Mám zdaleka lepší nápad. Co domovinu mé osoby, přenést sem.“ (Vysloví-li osudný - latinský verš; „Exit umbra et porta contritionis aperi“, pod ním se zobrazí velký - rudě zářící se kruh, doprovázen lehkým zemětřesením i latinskými symboly, které se postupně přeorganizují do středu. Neuhasíná-li záře, s níž zmizí i „pečeť“. Ale zlověstný úsměv ve výrazu Abaddona značil, že se chystá zdaleka k něčemu horšímu, než doposud. Vstane-li, vynoří se jakási bahenní - bublající - lepkavá masa, z níž se postupně začnou na povrch drát deformované paže, natahující se k nebi, vyhýbající se naprosto „princi zkázy“, kterému občas pohyby, pohladí kotníky.) „Máš zhruba pět vteřin, abys změnil názor na zmíněnou dohodu. V horším případě, vstoupí na zemský povrch všemožná - pekelná monstra a nemyslím si, že byste spolu dokázali porazit i desítky-tisíc hladných bestii.“ (Otevřít pekelnou „bránu“ znamená, že opravdu do Wonderfulů proniknou pekelné bytostí, zbavení veškerých smyslů, lpící leda na vítězství, nasycení a dalších předností, které pro ostatní, budou bizarní. Věděl, že i současným činem, si vylosoval u Hyperiona velké následky, z nichž se bude muset zpovídat. Pokud ale Nix změní odpověď a odsouhlasí dohodu, byl ochotný podniknout i horší scénář, bude-li to nutné. Nezaostří-li Annu, v níž vnímá odezvu temnoty, kterou cítil už dřív. Ale doposud nepochopil, jaký konkrétní důvod se nachází za tím, proč drží sílu u vhodného procenta, aniž by jí ukázala na sto procent. Možná za to může i mladý Nix, kterého by si obrátila za nepřítele. Kdoví, ale.. Nemyslí si, že nastal čas, aby přemýšlel nad druhými věcmi. Ne, zazní-li z oné „otevřené brány“ řev, odlišných tónu s poukázáním, že Nixův čas, vyprchává.)

Duhový háj
Anděl zablokoval ohnivou sféru. Pak se přiblížil ke mně. Démon najednou mluvil dále o dohodě s andělem. Ale najednou si klekl a pod něj se stvořil velký symbol. Poté zmizel a objevila se bublající hmota. A jak démon řekl, je to opravdu brána pekelná. "Tohle už jsem brala vážně. Když si přeješ, tak bude vraždění démonů. Tohle je moc." Pohrozila jsem démonu. Rozhodla jsem se použít moji zbroj, kterou jsem pred chvíli získala. Vyvolala jsem svoje brnění na sebe, z níž temnoty se zhmotnilo. Tak i na mé hlavě se objevila moje koruna. Můj účes se opět změnil na účes s copy omotané kolem klubku vlasů na mé zadní hlavě v podobě slunce. Na mé pravé ruce se objevil z temnoty můj nebeský meč zkoruptovaný moji temnou energií. S mečem jsem poukázala na démona. "Pokud nepřestaneš, je s tebou konec." Znovu jsem vyhrozila démonu.