Příběh

Duhový háj
Když se začala země třást, Nix už věděl, že jde do tuhého. To ne, tohle se nikdy nemělo stát. Nevěděl jsem že má až takovou... moc. Ačkoli to na sobě zatím ještě nedával znát, začínal být tak trochu zoufalý. Hlavou se mu začínalo honit čím dál více myšlenek. Když by se nám ho teoreticky podařilo zabít... Zavře se pak ta brána? Já ji sám nedokážu zavřít... A ostatní andělé? Než se sem dostanou, bude to tu zaplavené démony. Blafuje...? Ne. Zuří a snad je mu dokonce úplně jedno, že i on za toto může nést následky. Co mám dělat? Nix se ve většině případů dokázal rozhodnout správně, ale v této naprosto bizarní situaci? To co tu hrozilo daleko přesahovalo jeho schopnosti. Kéž by jen měl více času na rozhodnutí. Takhle se musel spolehnout na to, co dokázal v ten moment vymyslet. Položil Anně svou ruku na tu její svírající meč, aby na ni vzápětí zatlačil směrem dolů, přičemž zaťal pěst druhé ruky a zavolal na démona: "Souhlasím s tou dohodou. Tak tu bránu zavři." Při jeho posledních slovech se v jeho hlase poprvé dal rozpoznat náznak zoufalství.
Raději bych v budoucnu zemřel při porušení jeho dohody, než aby tady a teď vypustil všechny zplozence pekel. Sklopil zrak v nejistotě, co ho teď bude čekat.

Duhový háj
(Věděl, že pokud hodlá Anna vést k boji, nemusí hnout ani prstem. O Annu by se postarali pekelné bytosti a nemyslí si, že by i ona dokázala dlouhodobě vracet údery. Dokud by byla brána otevřená, přicházeli by další a další. Odezněla-li z úst mladého archanděla líbezná slůvka, až zoufalým souhlasem na předchozí dohodu, na níž víceméně současnými - donucovacími činy apeloval.) „Oho..“ (Mírně naklonil hlavu do strany, kdy výraz Abaddona, zdobil vítězný úsměv.) „Výborně.“ (Hříšně pohlédl na chlapce, neolízl-li si spodní rtík. Nepohlédl-li na vynořenou se hlavu deformované bestie, nad níž zúžil chladnokrevně zorničky. Otázka, zda by opravdu zanechal pekelná monstra vkročit na půdu Wonderfulů? Možná.. Většina by i Abaddona napadla, vezmeme-li na vědomí, že celá pekelná říše ví o „vyhoštění“ i „zapečetění“ oné síly. A ohledně, brány? Ano.. Nedokázal by uzavřít pekelnou bránu, ztratil-li by i zásobu energie. Což by situaci, vážně zkomplikovalo. Zprudka na hlavu „dotyčného“ došlápne, kdy ho donuceně ponoří zpět do brány.) „Abscondam in tenebris.“ (Zodpoví v průběhu, kdy vykročí kupředu, s čímž se tyčící se paže začnou ponořovat zpět pod pevnou zem, kdy se i masa, začíná pomalu vypařovat. V dalším kroků však, zastaví. Nepřemístí-li se zprudka za Nixem, kterého uchopí za zápěstí, nepřesouvá-li se s ním kousek od Anny, aby vykonal ono „zpečetění“ paktu, v němž nemíní být rušený. Levými prsty uchopí bradu Nixe, kterého dravě políbí. Neodtáhne-li se zamlaskáním i odstoupením, kdy se na křehkém hrdle Nixe, až pálivým způsobem vytváří Abaddonův pentagram, který se zobrazí pokaždé na odhalených místech. Což znamená, že pokud si „prodlouží“ vlasy a kupříkladu bude mít odhalené břicho, objeví se na břichu s důrazem, co doopravdy spáchal a pokaždé, svlékne-li oděv, bude žít s vědomím, že nyní patří démonů, u kterého se oné pečetě, tak rychle nezbaví.) „Nemyslí si, že pakt zrušíš. Leda smrtí a nemyslím si, že se jeden z nás, chystá brzy umřít.“ (Nepohlédne-li s vážným výrazem, na Annu.) „Odlož, zbraň. Nechceš-li svému příteli, ublížit.“

Duhový ráj
Zaskočilo mě že se anděl nakonec vzdavá. "Přeskočilo ti? Mohli bychom zavolat Princeznu Accalii. Ta by se o to se svými božskými všemlcnými schopnostmi postarala." Řekla jsem anděli a dívala jsem se na něj svými zamračenými oči, které na sekundu se změnily na žlutou až žluto oranžovou barvu. Ale pak jsem pohlédla na démona který se šťastně tvářil, a zavřel bránu. Potom se velmi rychle přesunul za andělem a políbil ho. Objevil se na krku anděla nějaký symbol když démon anděla políbil. Potom mě vyzval k odložení mého meče. "Ty." Poukázala jsem na démona. "Jestli uděláš něco špatného, přijdes o hlavu." Zahrozila jsem démonu. Potom jsem se podívala k anděli. "Jestli udělá něco špatného, nezklameš mě nebo někoho jinýho, zklameš sám sebe." Řekla jsem anděli. Potom jsem nechala zmizet svoje brnění, korunu, meč, a můj účes se vrátil zpět do normálu. Otočila jsem se a letěla jsem zpátky na hrad. Nebyla jsem spokojená. Ten archanděl je zbabělec.

Duhový háj
"Při vší úctě, všemocný v tomto světě není nikdo," odvětil Anně suše. O princezně toho mnoho nevěděl a nikdy se s ní nesetkal. I kdyby byla daleko mocnější, jak Abaddon, neočekával, že by se sem dokázala dostat okamžitě. Otevřenou bránu do pekel ještě nikdy na vlastní oči nespatřil, ale řev, který z ní vycházel poukazoval na fakt, že na druhé straně nečeká nic jiného než masa tvorů, kteří mají v povaze jen zabíjet a ničit. Ačkoli by Nix Wonderful nenazval svým domovem, měl rád ta mnohá krásná zákoutí a rozmanité tvory, kteří zde žili. Byli tu tací, kteří neměli takovou moc jak oni tři a právě ti by mohli snadno padnout do spárů krutostí poháněných démonů. Proto Nixovi přišlo, že nemá na výběr. Nevěděl ani, zda se může na Anninu sílu spolehnout. Silná se mu zdála, ale znal ji tak krátce...
Když tedy Nix Abaddonovi potvrdil, že s ním dohodu uzavře, démon pekelnou bránu skutečně opět zavřel, aniž by jí prošla byť jediná z těch stvůr. Alespoň se teď nemusel strachovat o osud tohoto světa a dalo mu to prostor k vymýšlení vlastních plánů, jak by se dalo z nastalé situace jednou vybruslit. Abaddon nemrhal časem a opět se k němu přesunul, dělajíc přitom něco Nixovi naprosto odporného. Když konečně pustil jeho rty, odtáhl se Nix dál a v jeho očích se vyobrazilo nechutenství nad tím, co démon udělal, společně se zlobou sám na sebe. To, co mu Abaddon udělal, jej jej potupilo před Annou i před ním samým, ale to, co následovalo, jej potupí před kýmkoli, koho potká a potká-li některé ze svých druhů, určitě neodejde bez povšimnutí. Najednou totiž pocítil intenzivní bolest, když se mu na krku pomalu objevovalo ďáblovo znamení. Přivřel oči a chytl se za krk, ale bolest nepřestala až do té doby, než byl symbol kompletní. Chvíli poté, co si rukou postižené místo zakryl, se mu zdálo, jako by se něco změnilo v místech, kde měl odhalené místo na levé paži. A opravdu, symbol se na ono místo přesunul. Nix na Abaddona hodil nevraživý pohled a pochopil hořkou realitu. Přitáhl si šátek na krku tak, aby mu držel výše a symbol zůstal na jeho paži. Nejraději by teď démonovi něco řekl, ale nenacházel vhodných slov, které by nepatřily do kategorie nadávek, takže raději mlčel. Krátce pak pohlédl na Annu, z jejího tónu hlasu i výrazu mohl rozpoznat, že není spokojená. "Třeba mě jednou pochopíš..." pronesl tiše, když zamířila pryč. Neohlédl se za ní, místo toho vykročil směrem k Abaddonovi. "Tak mi alespoň řekni, co to pro mě a pro tebe teď znamená, ty... prohnilý démone, prohnilý jako všichni ostatní z vás." V momentě, kdy chtěl Abaddona oslovit, na chvíli zaváhal, protože vlastně neznal jeho jméno. Oslovil ho tedy podle toho, co si o něm momentálně myslel.

Duhový háj
(Ano, ač se Nix zdá, že se momentálně ukázal v úhlu zbabělce.. Omyl. Dokáže-li dotyčný přehodnotit, co by získal a naopak ztratil.. V případě současné situace, by například Wonderfůl získal další sílu, i přes špatný úmysl. Ba i cokoliv dalšího. Pravda, že v případě Nixe, ho víceméně donutil k souhlasu. Občas se ale musí použít i nebezpečné prostředky, aby dotyčný, dosáhl vítězství.) „Víc výhod, než-li u prostého démona.“ (Upřesní.) „Obyčejný démon uzavírá „dohody“ s lidmi i bytostmi, donucené hřešit, aby nasbírali duše pro nasycení.“ (V dalším kroků zastaví opět u Nixe, ke kterému se i mírně předklání, s hlubokým pohlédnutím do očí, v nichž se odráží čisté znechucení, což u Abaddona i způsobí, že si neodpustí úsměv.) „Zpečetění dohody s „potomky“ ďábla znamená, že si blíž k ďáblů. A buď oné „příležitostí“ míníš zneužít, či budeš naplněný znechucením a výčitek.“ (Vezmeme-li na vědomí, že zmíněnou „první“ výhodou, by Nix s pravděpodobností věděl o každém kroků, který by v plánech ďábel udělal.) „V pokračování..“ (Odmlčí se, kdy se narovná v zádech.) „Oproti druhým, si mou silou víceméně i chráněný. Abys chápal..“ (přimhouří oči.) „Nemám v úmyslu tě zabít.“ (V čemž, nelhal. Chtít opravdu mladého Nixe zabít, udělal by to už dřív.) „Nemluvím-li..“ (Zprudka si dřepne, nepokládá-li hlavu v zapření do dlaní, kdy pohlédne na Nixe, se špetkou svůdností.) „Velkou nevýhodou v mém případě zůstává, má dominance. A také, že ačkoliv máme mezi sebou dohodu, v níž mou osobu můžeš i v průběhu útoku zastavit příkazem.. Nic není zadarmo, drahý andílku.“ (A pohledem dává krásně znát, co myslí cenou, kterou by snad i zaplatil. Nezanechá-li paže dopadnout na nohy, aniž by vstával.) „Vskutku mou osobu nepřestává udivovat, kolik máš v záloze slov, pro oslovení mé osoby. Co se představit? Momentálně už nemáš co ztratit.“ (Zodpoví s kapkou sarkasmu, který k původu Abaddona, patří. V samotném závěru, si důkladně prohlédne Nixovou paži, kterou zdobí pentagram. Neříká, že se mu zamlouvá, že bude omezený. Ale pocit, že se zmocnil mladého archanděla, kterého si označkoval, zní zdaleka víc toužebně, než rozpoutávaní války a ničení říší. A důvod? Odhodlá-li se Nix zaplatit cenu, aby například plnil slyšitelné rozkazy.. Pohledem si Nixe, důkladně prohlédne. Nepohlédne-li mu zpět do očí, aby trošku utlumil ty hříšné myšlenky, které slyší v mysli.)

Duhový háj
Mezitím co jsem letěla směrem ke hradu, byla jsem naštvaná. Takový archanděl a zbabělec? Princezna Accalia by zavřela bránu a společně by jsme zabily ty démony. Anděl by si zadloužil potrestat za svoje zbabělství a raději se podvolit démonu. Nevím co démon má za luben. Ale nezdá se mi źe to bude něco dobrýho. Měla bych varovat ostatní a společně s mými přáteli jet na výpravu. Ale dám tomu šanci. Jestli se ten démon objeví na hradě, a začne páchat zlé činy, bude zabit mnou.
No nic. Raději bych už byla na hradě, aby nikdo nevěděl že jsem byla pryč.

Duhový háj
Pozorně poslouchal, protože rozhodně nechtěl přeslechnout nevýhody, které to pro něj bude mít. Když se k němu démon naklonil, tak okamžitě o kousek poodstoupil, aby se vzdálenost mezi nimi zase trochu zvětšila. To, že s ním uzavřel dohodu neznamená, že si budou nějak víc blízcí. Blíž ďáblu, to jsem si vždy přál, povzdechl si. Zatím totiž ještě nezkoumal druhou stranu mince - výhody této skutečnosti pro něj. Pozitivním věcem pro něho rozuměl, spíše ho zarazila ta Abaddonova dominance, o které mluvil, a to, že nic není zadarmo. To, že zadarmo je jen málo věcí, věděl, ale co nevěděl bylo to, jak to zrovna ten démon myslel. Jeho pohled každopádně nevěstil nic moc dobrého. "Tohle mi upřesni." Založil si ruce na hrudi a očekával nějaké lepší vysvětlení. Nad tím, že démona udivuje různost způsobů, jak jej nazývat, se Nix jen ušklíbl. "Máš pravdu, pravděpodobně už nemám moc co ztratit." Pokrčil rameny. Démonovo jméno by se mu mohlo hodit, takže se asi nejprve bude muset představit, když s tím Abaddon nezačal sám. "Můžeš mi říkat Nix," představil se. Normálně by při aktu představování se někomu podal dotyčné osobě ruku a potřásl si s ní, ale tady v démonově případě se do toho moc pouštět nechtěl, takže to zůstalo jen u slov.

Duhový háj
„Nix..“ (V zopakování chlapce „osloví“, nezúží-li zorničky nad ústupem, aby si zachoval vhodnou vzdálenost od démona, s čímž bude velký problém. Narovná-li se v páteři, nyní on udělá krok vpřed, nezastaví-li těsně před chlapcem, kterého uchopí za smyslné boky, nezavrní-li;) „Můžeš mi říkat, Abaddon. Řekni mi, drahý Nixi..“ (Odmlčí se, nepropustí-li Nixův levý bok, kdy dlaň oné ruky, pokládá na oči Nixe, čímž mu zatemní pohled. Ač vynaloží velkou část síly, usmyslel si, tedy chce mít Nixe někde, nad nímž bude mít i částečnou kontrolu. I proto oba následně zahalí hustý oblak černé masy, který oba přemístí do lůna temnoty. A to přesně, do skály, v níž Abaddon přežívá, nacházejíc se, v údolí Nox.)
Údolí Nox
(Co, pro mladého Nixe znamená, že se ocitá v údolí Nox? Chtít utéct, potýkal by se z temnými - hladnými bytostmi, kteří by se za ním hnali. A pravděpodobnost, že by se dokázal v údolí orientovat? Minimální. Ano. Porušil pravidla, stanovené samotným Hyperionem. Ale dokud zůstává v útrobách skály a není prozrazeno, že ho sem vzal.. Zkrátka, co očekávat od temné bytosti, která nemá zrovna charakter, pro dodržování pravidel, které sama nestanoví. Teoretický se stává „vězněm“, ve spárech Abaddona, který v konání, nepřestává. Poklekne-li, odstraní z očí Nixe dlaň, neuchopí-li mu levý bok, aby ho mírně nadzvedl a uložil do vlastní „lóže“, vytvořenou z hebkého - černého peří. Ano, pokud by zazněla otázka, z čeho si doopravdy „lóži“ vytvořil, každopádně by odpověděl upřímně. Tyčící se nad mladým Nixem, vklouzne drze pod látku černé halenky, kdy chlapce pohladí od břicha, až k hrudi. Nepřimhouří-li svůdně oči.) „Máte vůbec šanci si za vaše bití, dopřávat i vášnivý sex?“ (Až teď dokončí otázku, kterou načnul v Duhovém hájí, ale nedořekl. V samotném závěru, pravou dlaní Nixe pohladí mezi prsními svaly, nezamíří-li níž a níž, kdy se prsty zahákne o lem kalhot.) „Neláká tě představa, jaký fanatický druh euforie, v tobě dokáže vzbudit někdo, k němuž od narození, máš vypěstovaný odpor?“

Duhový háj
Úkrok stranou Nixův osobní prostor neochránil příliš dlouho. Abaddon... proplulo mu démonovo jméno myslí, jak jsem se jen mohl zaplést zrovna s tímhle? Kolik potupy kvůli němu ještě busu snášet? Démon se kolem něj stále točil jako jedovatý had, který si snad až nepřirozeně oblíbil jeho tělo. Nixovi začalo docházet, že Abaddonovi možná nejde jen o zajímavého spojence v honbě za svým cílem. A o to víc se v jeho přítomnosti cítil nepříjemně. Když mu démon zakryl oči, svět najednou potemněl. Pocítil sžíravé prázdno, které bylo na okamžik všude kolem něj.

Údolí Nox
O něco později mu démon konečně sundal dlaň z očí. První, co Nix instinktivně udělal, bylo to, že pohledem rychle zmapoval okolí. Nebyli už v duhovém háji, ale v jakési jeskyni, kde odevšad dýchá temnota. Tipoval, že se dostali do údolí Nox, ale nemohl to s jistotou říci, protože tam doposud nikdy nezavítal. Místo poznávání svého okolí se ale raději měl pokusit uniknout z Abaddonových spárů a nehledět na žádné nebezpečí, které mohlo okolí skýtat. Protože to, co v rychlém sledu následovalo, si nikdy nepředstavoval ani v těch nejčernějších snech. Abaddonovy doteky mu opravdu nebyly příjemné. "Na něco takového s tebou, nemám ani pomyšlení," vyhrkl narychlo. Jeho výraz, oči, tón hlasu, zaťaté svaly, všechno ukazovalo na zděšení nad otázkou, která byla položena. Takové aktivitě se nikdy nevěnoval a ani nechtěl. Potěšení mu dokázalo poskytnout milion jiných věcí. Když se Abaddon svými prsty zastavil u jeho kalhot, Nix okamžitě chytl jeho ruku a sevřel ji co nejpevněji dokázal. I přes všechny myšlenky, najednou hýřící jeho myslí, se alespoň na chvíli dokázal vrátit ke svému klidnému stavu, ač to bylo tentokrát pouze navenek. "To bych raději zemřel," pronesl zcela vážně. "Radím ti dobře, přestaň s tím, anebo velmi rychle přijdeš o svého spojence," zkusil trochu vyhrožování. Jelikož byli oba seznámeni s tím, že jejich dohoda není jen obyčejným slibem, který například lidé velmi rádi porušují, mohla Nixova slova vyznít i tak, že by si sám vzal život.

Údolí Nox
(Zaregistruje-li zrakem ruku, kdy mu chlapec zabrání pokračovat v konání, neodpustí si viditelné pousmání.) „Ačkoliv každý má názor, že mezi charakteristiku naší rasy patří sexuální obtěžování.. Ano, představa, že bych zlákal archanděla ke smrtelnému hříchu, se mi zamlouvá. Ovšem se mi víc zamlouvá zpětná vazba, v níž na hrubostí nešetříš. A i přesto, sdílíš s mou osobou společnost, v níž by druzí nevydrželi ani vteřiny. Nyní ale vážně..“ (Mírně se vzdálí, nechopí-li smyslné boky, chlapce aby ho usadil obkročmo, do vlastního klína. Nepohlédl-li mu zpříma do blankytně modrých očí.) „Nepřemýšlel si, co bys za sebou zanechal? “ (V otázaní se, opět vklouzne pod chlapcovou látku halenky, nyní však na záda, zastavujíc dlaněmi na lopatkách, které „pohlazením“ zkoumá.) „Neopomínám-li..“ (Vysune paže z pod halenky, chopíc smyslné boky mladého Nixe, kterého usadí o kousek dál, nedopomůže-li si pažemi v zapření vstát.) „Místo vyhrožování a lpění, abych si držel odstup..“ (Odmlčí se, kdy se otáčí na patách, nepřechází-li k výrůstku skály, u kterého zastaví, otáčí se zpět čelem na mladého společníka, neposadí-li se.) „Měl by sis položit otázku, proč vlastně lpím, abychom byli v dostatečné blízkostí, než, vzdáleností. I přesto, že si mou existenci doslova zhnusený a příčí se ti mé činy.. Co uděláš, řeknu-li, že už brzy budeš příčinou války, která se rozpoutá ve Wonderfulů a ohrozí všechny?“

Lesíky Rheos
Už jsem viděla Accaliin hrad. Už jsem byla blízko hradu. Nevím to jistě ale ten démon je možná mocnější než jsem čekala. Jak jsem byla u něho, cítila jsem že nemohl jen tak být na svojí plné moci.
Kdybych věděla jeho jméno, jestli se nejedná o někoho kdo by byl velký problém. Avšak taktéž jsem nešla svojí plnou sílu. Díky tomu dokážu zjistit schopnosti, pohyby a vzors útoků. Navíc se takhle rozehřívám. Až potom co se cítím dostatečně abych mohla nepřítele porazit, potom pouziju svojí plnou sílu a nejlépe souboj rovnou ukončit. Nedovolit nepříteli se zotavit.
Accaliin hrad
Přistála jsem drochu dál od fontány. Měla bych říct Doragon o tom démonu a andělovi. Přišla jsem k fontáně.

Údolí Nox
Poslouchat démona vychloubajícího se svou špatností, na tom nebylo nic, co by se Nixovi zamlouvalo. Démon si s ním pohrával, jako by byl nějakou hračkou. Za normálních okolností by Nix nenechal nikoho, aby s ním takto manipuloval, ale teď? Teď bylo ve hře až příliš mnoho neznámých, které Nix nechtěl riskovat. Snažit se přesvědčovat démona ať oplzlostí zanechá, by bylo jako hrách na zeď házet - zcela zbytečné a vynucovat si něco silou, tomu se chtěl pokud možno vyhnout vzhledem k tomu, že se Abaddon ukázal být velmi nepříjemným nepřítelem. Nechal se tedy usadit do Abaddonova klína a při jeho slovech jen beze slov odvrátil zrak. Vzít si život, ztratil by vše, na čem si zakládal. Ještě že tuto možnost ve skutečnosti nikdy nezvažoval. Zbavil bych se tě, tedy asi na chvíli... Abaddonovy doteky, na které se svým výrazem v obličeji snažil reagovat co nejméně, pro něj byly něčím úplně novým. A vůbec, doteky na takovýchto partiích celkově to bylo stejné. Ale i přes to všechno nové a neobjevené se ani trochu nepřikláněl k tomu, že by v tom chtěl pokračovat. Démon ale najednou všeho nechal a vzdálil se od něj, začínajíc zvláštně znějící větu. Nix si na to podepřel hlavu a zůstal ležet na boku koukajíc na Abaddona. To, co řekl, se mladému andělovi vůbec nezamlouvalo. Bylo to přesně to, co nechtěl aby se stalo. Ale mluví vůbec pravdu? "Hmm, tak mi řekni, proč tak lpíš až na takovéto blízkosti?" Povytáhl obočí a položil mu ještě jednu otázku: "Válka, opravdu? Pověz mi o tom víc?" Tón jeho hlasu byl najednou takový, jako by zrovna řešili naprosto běžné věci... Válka? Nic zajímavého přeci. Nix to ale ve skutečnosti na lehkou váhu nebral. Chtěl jen relativně v klidu zjistit více o záměrech tohoto pekelného prince.

Údolí Nox
„Není to snad prosté?“ (Otázal se.) „Chci tě tělem i duší, drahý Nixi.“ (Upřesnil.) „Vítězství, nad nímž má osoba dobyla dost zemí, podmanila si milióny, rozsévala čisté zoufalství na bází uhasínajícími se životy a šíření strachu, pocítila cosi, co by se dalo označit za prázdnotu.“ (Mírně sklopí zrak na vlastní dlaň, s přimhouřením víček.) „Čím víc rostla ona prázdnota, vzbuzovala nenasytnost, která zapříčinila, vzepření se i ďáblů.“ (Odvrátí-li Abaddon zrak od dlaně, pohlédl na ležícího se chlapce. Nezanechal-li dlaň samovolně dopadnout k zemi.) „I kdybych odpečetil mou reálnou sílu, započal s Wonderfulem válku a zopakoval scénář z dávných dob, nic bych nezměnil.“ (Odmlčí se.) „Myšlenky, zastíněné slyšitelnými slovy o snů, který si vyslovil. Vytvořit zemi, v níž nemá zlo existenci.“ (Nepodepře-li si bradu o hřbet dlaně, kdy zúží zorničky, aby pokračoval.) „Velice rád se oné cesty zúčastním. Chci vidět, kolik překážek zdoláš. Kolik utrpení budeš zažívat, i zoufalé momenty, či výběr mezi životem a smrtí.“ (Ač klade důraz na poslední větu ohledně smrtí, nenechal by mladého Nixe zemřít. I malý náznak, že by se kdokoliv odvážil Nixe dotknout, zakročil by vlastními způsoby. Ne nadarmo se říká, že pokud si démon usmyslí cokoliv vlastnit i za předpokladů donuceností, kdokoliv, kdo se odváží oné věci - osoby dotknout, bude sám nést velké následky.) „Otevření pekelné brány bez souhlasu i zpečetěná dohoda s archandělém.. Neumí-li ďábel cosi snést, následně čisté ponížení.“ (Načne chlapci, který teoretický sám rozpoutal válku činem, který spáchal.) „Už brzy do Wonderfulů dorazí mi bratři i sestry, bytosti s moci, která Wonderfůl zaplaví do černé. Nátlak zla zapříčiní, sestup božích válečníku s rozkazem, zahnat zlo do díry, z níž vystoupily. A připočítáme-li i ostatní bytostí, co budou vlastními protiklady.. Vzrušující.. Co asi archandělé podniknou, odhalí-li, že si pošpiněný temnotou? Naopak co temnota udělá, že archanděl zpečetil dohodu s dítětem ďábla? Dokážeš ustát první překážku ke splnění snů?“

Údolí Nox
"Svou duši ani tělo ti nedám," zamumlal polohlasem. Poté už se znovu soustředil na Abaddonova slova, než aby rozvažoval nad touhou démona ho získat. Nejprve si od Abaddonovy odpovědi sliboval akorát prosté informace bez nějaké větší hloubky, ale postupně jej začínal poslouchat s jistým zaujetím. Co vlastně značí, že démon přemýšlí nad pocitem prázdnoty, který se mu nevede trvale ukojit pro démony běžnými způsoby? položil si otázku během toho, co démona poslouchal. V případě, že by jeho slova byla skutečně pravdivá a ne jen pouhý způsob, jak mladého anděla zmanipulovat, mohlo být odpovědí na tuto otázku, ačkoli se to zdá být absurdní, že démon kdesi v hloubi své duše touží po klidu a míru. Nix by se možná nad touto jiskřičkou naděje, nad šancí, že by démon mohl konat i dobré skutky, pousmál, ale Abaddonova dlouhá promluva postupně začala nabírat poněkud pochmurnější směr. "To, že jsi otevřel tu bránu, by teoreticky mohlo mít špatné důsledky o kterých hovoříš..." pronesl zamyšleně, přičemž si dal chvíli na čas, než pokračoval: "...ale co sem tvé bratry a sestry najednou přitáhne?" Pozvedl obočí. "A když mluvíš o svých bratřích a sestrách, máš s nimi dobré vztahy, když ses postavil proti vlastnímu otci, vašemu pánu?" O tom, jak budou ti, jež nazývá bratry a sestrami, reagovat na otevření pekelné brány, neměl vůbec tušení - nikdy podobnou situaci nezažil. "Nepřijde si spíš tvá 'rodina' pro tebe?" Položil mu pár otázek, aby zjistil více jak o vztazích ostatních tady s Abaddonem, tak o tom, čemu by mohl někdy v dohledné době čelit. Byl by však nezdvořilý, pokud by pokládal otázky a neodpovídal na ty, které mu byly položeny. "Pokud přijdou andělé, aby zahnali zlo tam, kam patří, tak bych se pokusil vyjednat jiné řešení než boj, pokud by tedy démoni na něco jiného přistoupili. Ostatní andělé mě jako archanděla ignorovat nemohou. Skrz naši dohodu mě možná budou soudit, ale na tom, že jsem archanděl se stále nic nezměnilo... Udělám vše, abych zabránil krveprolití, bude-li to možné," dokončil rozhodně. Poté se zvedl z péřového lože a udělal několik kroků k Abaddonovi. Zůstal stát asi jeden svůj dlouhý krok od něj. "Hodláš mě tu držet?" zeptal se a založil si ruce na hrudi. Necítil se zde příliš příjemně. Odevšad zde cítil temnotu, v okolí ani živáčka. Nebyla tu žádná zeleň ani krásná oblaka, prostě nic, co by jej potěšilo, když by na to pohlédl.

Údolí Nox

„Nepřestáváš mou osobu dál překvapovat.“ (Naklání mírně hlavu do strany, nezúží-li zorničky s předloženou vážností, v níž se mladý Nix nadmíru plete a musí mu dát správnou odpověď, aby nepomýšlel nad obyčejným klišém.) „Nikoliv.“ (Zodpoví v důrazném nesouhlasů. Ano, pravděpodobně ohrozí všechny ve Wonderfulů, vezme-li na vědomí, kolik „pekelných psů“ sem vkročí za účelem; zabít viníka, který manipuloval s bránou i přes vyhoštění. Spíš dává přednost; zpovídání se ďáblů. Zemře-li, zrodí se znovu na bází prosté reinkarnace. I v knize Svaté [Bibli], má Abaddon úryvek, kde zastává roli zkázy i anděla. Z hlediska „hlavního původu“, od narození nevnímal snad velkou zášť k andělům, kromě veleváženého archanděla Michaela, s nímž má i pár zápletek z dávné minulostí.) „Naše vazby, budou zřídka založené na sourozenecké lásce. Od narození se pokládáme za soupeře, dychtící po trůně. Upřímně bych ale neřekl, že by mi na nich záleželo. A dorazí-li, leda za účelem mou osobu na přímý rozkaz zabít, či přivést před pekelný soud.“ (Nad čímž už leda pokrčí rameny. Neodpustí-li si, krátký úsměv.) „Řešení sporů, bez krveprolití..“ (Zopakoval zašeptáním tu část slov chlapce, nad níž zanechal pomalu klesnout zcela víčka, aby prodlevu mezi odpověďmi prodloužil s náznakem, jakoby přemýšlel nad vhodnými slovy a zabránil názoru, který mnohdy i zabolel. Abaddon svá víčka otevřel, zaslechl-li kroky, kterými chlapec k němu kráčel, nezastavil-li v míře, bránící narušení osobního prostoru.) „Z mých studií vím, že pokud se archanděl dopustí zrady, bude oficiálně vyhoštěný a zastává roli padlého. Léta však běží a klidně můžete mít změněná pravidla i tresty za vaše hříchy. A přesto budu názoru, že domluva, bude zbytečná. Myšlenka, že bys byl dalším padlým mezi námi..“ (V zapření paží, si pomůže vstát, nenakloní-li se ke chlapci, aby mu zpříma pohlédl do očí.) „Slíbíš-li, že v nouzi požádáš o mou pomoc a zabráníš, aby tě snad odvedli.. Vezmu tě odsud ke skalám tvého druhů a budu v někde hluboko doufat, že naše setkání nebude na bitevním poli, nýbrž v pokračování dalšího povídání.“

Údolí Nox
Jak Abaddon hovořil o svých bratřích a sestrách jako o soupeřích, uvědomil si, že tento aspekt mají společný s lidmi. Lidé mnohdy místo toho, aby k ostatním přistupovali s láskou, brali své bližní jako ty, které je třeba porazit na své vlastní cestě za požitky smrtelného světa. Zamrzelo ho, jak nebezpečně blízko jsou někteří lidé k démonům, co se týče jejich povahy. Ani přes své aktuální problémy nedokázal Nix přestat myslet na lidi, kterým ještě relativně donedávna věnoval podstatnou část svého života. "Jste vy to ale milá sebranka," pronesl ironickým tónem. "Rád bych viděl spravedlnost vašeho soudu," nadhodil, načež svá slova ještě částečně přehodnotil, protože tušil, že zrovna démoni by byli schopni tady pro Abaddona najít daleko krutější trest než ho nechat zde ve Wonderfulu. Když se pak hovor stočil k nebeským praktikám nakládání se zradou v řadách andělů, jeho pohled se změnil v ještě více zasmušilý. Nedovedl si představit, že by s měl řadit mezi všechny ostatní, kteří zradili... Ovšem, bylo-li to, co udělal, opravdu zradou, přijal by svůj osud, i když jen velmi nerad. "Posouzení toho, co se dnes stalo, není na mně, nýbrž na tom jediném, který má právo soudit..." Zahleděl se na temný a chladný povrch pod svýma nohama. Jeho srdce začal nahlodávat podobný chlad - takový, který přináší obavy a pocit samoty. "Přijmu svůj osud. Nesnížím se k tomu, abych snad žádal ďábla pro pomoc." Ač jeho hlas již nezněl tak sebejistě, o svém rozhodnutí nepochyboval. Netušil, co bude následovat po odmítnutí Abaddonovy nabídky, ale jinak nemohl. Udělal několik kroků směrem od Abaddona a zůstal k němu stát bokem. "Pusť mě alespoň na čerstvý vzduch. I když... pokud jsme v Údolí Nox..." nedořekl. V Údolí Nox moc krás a voňavého vzduchu nečekal.

Údolí Nox

„Rád by si viděl..“ (Zopakoval slyšitelné slůvka, vycházejíc z úst mladého archanděla, vzbuzující jakýsi druh hořkostí, nad níž uzavře zcela víčka pro zapuzení.) „Lépe býti slepý.“ (Odpověděl v důrazném varování, v němž pokládá za vhodné, aby „nepoznané“, zůstalo „nepoznané“. Neudělá-li pár kroků kupředu, zastavujíc vedle Nixe, upřeně hledíc kupředu do černočerné tmy, díky minimálním „otvorům“ v útrobách kamenné skály.) „Ani on nemá právo na souzení. Pokud..“ (Poukáže slovně na Boha, ale větu už nedokončí. V očích Abaddona se zablýskne na vteřinu viditelná hořkost, jakoby si snad vzpomněl na cosi, s čímž se doposud nesmířil. Ač se v temných očí odráželi ty prosté „pocity“, které se očekávali u bytosti, stojící na straně „dobra“ a lidských bytostí.. Zprudka udělal krok zase kupředu, kdy opět procitl do oné „přítomností“, kdy se mu v očích zaplavil chlad.) „Nemusíš žádat ďábla o pomocnou ruku.. Nemíním strpět odchod, někoho dalšího.“ (Zodpoví ale už tlumeně, neotáčí-li hlavu do strany, aby pohlédl na mladého Nixe. Neodstoupí-li, kdy k němu natáhl s pobízením, pravou paži.) „I údolí Nox má své kouzlo, víš-li, kde hledat, i přes nemizící se zápach temnoty. Neopomínám-li.. Ta žena předtím..“ (Má na mysli Annu, kdy se i donuceně musí usmát.) „Buď víc obezřetný, Nixi. I přátelský úsměv, může skrývat zlé úmysli.“

Údolí Nox
"Možná máš pravdu," zareagoval s povzdechem na to, že prý je lepší býti slepý. Mladý archanděl již viděl tolik věcí, které by nejraději nikdy nespatřil, ale copak se to dá? Nelze prostě jen zavřít oči a vyhnout se nepříjemnostem. A že takový pekelný soud určitě dokáže být nepříjemný... Mít tak čas sám pro sebe, Nixovi by těch pár slov vystačilo na hodiny dlouhé polemizování. Tady na to ale nebyl vhodný prostor, ani situace. Pro Nixe vše kolem bylo pouhou nepřátelskou půdou, na níž musel být opatrný. Avšak teď, nutno dodat, že po velmi dlouhé době, jeho dobrácké srdce, stálo proti rozumu. Při pohledu na Abaddona sice viděl mnoho, přemnoho zla, ale ještě i něco jiného. Něco odlišného od stoprocentního zla, které by se od démona dalo očekávat. Otázka, jestli je to skutečné, či si s tím Abaddon jen hraje, zůstane ale ještě nějakou dobu nezodpovězena. Zajímalo by mě, jestli někdy pocítil lítost nad špatností svých činů, napadlo ho. Po chvíli se však Abaddonův pohled změnil do chladného neurčita a Nix si tak raději tu otázku, která mu prolétla hlavou, nechal pro sebe. "To je..." Nix se zarazil. Nevěděl, jestli by ho měl v první řadě udivovat Abaddonův postoj, zvláště pak slova 'nemíním strpět', anebo to, že snad právě vyjádřil jistou starost o Nixovu osobu. "...pěkné, ale možná trochu arogantní, já nevím," dokončil větu. Začal trochu nejistě a prostřední část věty o aroganci byla řečena dosti uspěchaně. Celé to bylo zakončeno rozhozeným 'nevím', pokrčením ramen a doprovodnými gesty rukou. Jeho myšlení teď bylo trochu mimo a když k němu Abaddon s pobízením natáhl paži, zůstal tak trochu zaseklý... Ano, to je to správné slovo. Z následující démonovy řeči si toho příliš neodnesl. Musím se přeci vzpamatovat, co je to se mnou? Proč se tohle všechno stalo? Byla to zkouška a já selhal? Do myšlenek se mu zaryla až ona obezřetnost, kterou Abaddon zmiňoval. Nix opět přesunul svůj pohled k démonovým očím a povytáhl obočí. "To jistě může." Hlavně ten tvůj. Na pobídnutí nakonec vůbec jinak nezareagoval a místo toho se k Abaddonovi otočil zády, prohlížejíc si znovu prostoru, ve které se nacházeli. "Odpočinul bych si a popravdě bych se nejraději probudil a zjistil, že byl vše jen sen." Na Abaddona se tentokrát už neotočil, když k němu mluvil. Po chvíli usedl na chladnou zem, přitáhl si nohy k tělu a opřel o ně hlavu. Raději spát takto, než v ďáblově loži.
Tato Nixova 'verze', která teď byla Abaddonovi k vidění, byla asi tou pro něj nejméně typickou. Vždy býval tak sebejistý, když pomáhal hříšníkům a dle příkazů trestal zlo. Dosud se vždy setkával s krvelačnými démony, kteří nikdy neprojevili jinou, než tu podlou a nenávistnou stránku. Abaddon se mu však najednou začínal zdát jakoby trochu jiným, než všichni ostatní a Nix prostě nedokázal rozhodnout o správnosti svého úsudku. Ta nejistota ho ubíjela a tady, obklopen temnotou, ne a ne vysvitnout slunko. Přál by si aby mu odpočinek dodal na síle - ani ne tak na fyzické, jak na té ukryté v jeho hlavě.

Údolí Nox
(Linoucí se zvuky, které vůbec nepřipomínali žádné známé zvíře, zodpovídali uším Abaddona, padnoucí - noční hodinu, v níž se probouzeli hladové bestie, lačnící po potravě. V údolí Nox víceméně žádná pravidla nebyla. Ano, byla. Ale chtít, aby se „děti temnoty“ řídily pravidly.. Naprosté, až komediální klišé. Neřekl by přímo, že by s ním byl mladý Nix v naprostém bezpečí. Čím déle zůstává démon mimo pekelnou půdu, sníží se procenta síly i o 20%. Záleží hlavně na úrovní démona. V případě potomků ďábla.. Dokáží vrátit ztracené procenta. Odkud čerpat temnou sílu, než-li ze sémě ďábla. Což neznamená, že by prohrál. Ne, používá-li i hlavu. Abaddonův úsměv se rázem protáhl, pohladil-li si palcem spodní ret, zbystřil-li slůvka, která se mu vryla do pamětí.) „Chceš, nereálné.“ (Zodpoví ale už pro vlastní uši, odkráčí-li mladý Nix k vybranému místu, na kterém hodlá přečkat dnešní zbytek dne. „Odpočinek? V přítomností démona?“ Slova, která ho doprovázela v krocích, kdy zastavil u mladého Nixe, u kterého by mohl zneužít oné nepozorností a zároveň mylné představy zmíněného odpočinku. Ve většině případu, se démon pyšnil vítězstvím nad andělem - archandělem, vyrváním křídel. V jiných si dotyčného ponechali formou „otroka“, způsobující mu ukrutné muka. Ve válkách se u démona probudila čistá krvelačnost, v níž „boží služebníky“ viděl leda za „potravu“ vůči nenasytností. Či si užít a dovést ho ke hříchu smilstva. S nataženou paži nakonec okolo chlapce zhmotnil modročerný kruh vlastního ohně, který po pár vteřinách bránil, aby snad mladíka políbil sebemenší chladný vánek. Výhodou pro Nixe, byla ona pečeť, která se na něm vytvořila, zpečetili-li vzájemnou dohodu. Nezáleželo proto na tom, zda by si v průběhu odpočinku chtěl někam odkráčet. Prošel by jím, bez újmy. On sám se vzdálil, nezamířil-li naopak na druhou stranu. Přesně k místům, které byli sloužené se vstupem do „útrob“ skály, kam se i usadil s úmyslem, přečkat do dalšího dne.)

Údolí Nox
Ač unavený, rozhodně by se bránil čemukoli špatnému, co by mu Abaddon mohl chtít udělat. Doufal však, že žádná obrana nebude třeba. Když k němu Abaddon po chvíli přešel a natáhl ruku směrem k němu, tak nejprve nevěděl, co by měl čekat. Nicméně, to zcela jistě nevěděl ani poté, co se kolem něj objevil kruh modročerného ohně. Chvíli si šlehající plamínky jen prohlížel a teprve až po nějaké době k nim opatrně natáhl ruku a dotknul se jich. Navzdory jeho očekávání se nic zvláštního nestalo. Ruka prošla skrz, aniž by na ní byly vidět jakékoli známky popálení. Nix cítil pouze celkem příjemné teplo. Zvláštní... Trochu se tomu divil, protože očekával něco jiného. Abaddon mezitím odkráčel někam dál, Nix už se tím směrem nedíval. Byl jsem opravdu málo mocným na to, abych zvládl realizovat něco jiného, než souhlasit s jeho dohodou? položil si otázku a kdo ví jak dlouho jen koukal do tmavého prázdna před sebou. Přivřel oči ve snaze vypustit všechny myšlenky, ale usnout se mu nepovedlo. Po chvíli však, jako nějaké osvícení, přišla myšlenka, která je možná bližší lidským hříšníkům. Se zavřenýma očima prosil o odpuštění. Také se rozpomenul na mnoho lidí, které viděl v situacích nekonečné lítosti nad sebou samými. Tohle nikdy nikam nevedlo. I když si to připomněl, stále se nemohl odpoutat od přesvědčení, že se zachoval nesprávně. Tak přemýšlel ještě dále. Určitě už uplynula alespoň hodina. Nakonec se ale rozhodl přemýšlení zcela opustit, protože všeho moc škodí. Před tím, než usnul, se na chvíli přesunul k čistě andělské činnosti, totiž ke zpěvu chvalozpěvů - tedy alespoň ve svých myšlenkách,
Ráno se probudil někdy před polednem. Představu o čase ovšem neměl vůbec žádnou. Poté, co se probudil, se už ani nedíval na své rameno. Věděl, že tam ďáblův pentagram bude, že nic z toho, co se stalo, nebyl jen nějaký sen. Postavil se na nohy, byl po noci ve shrbené pozici trochu ztuhlý. "Ty, Abaddone," pronesl nijak zvlášť citově zabarveným hlasem a zadíval se směrem, kam předpokládal, že se včerejší den Abaddon vydal. Aniž by čekal na odpověď, pokračoval dále: "Je venku ve dne, tedy pokud je den, alespoň trochu bezpečno pro anděla? Rád bych si s tebou promluvil... A pak se v ideálním případě přesunul někam k hranicím této temné země." Domluvil a čekal, odkud se Abaddon vynoří.

Údolí Nox

(Noc, která byla pro vyhoštěného prince, zdlouhavá. Ano, bez problémů by mohl opustit útroby skály a účastnit se oné každovečerní zábavy, v níž si temné bytostí prosazovali dominanci a rozšíření teritoria. Chlapec, sedící opodál, obalený plameny v udržení tělesné teploty, byl přesným důkazem, proč se nemohl ani na vteřinu, odebrat k odchodu. Pravděpodobně vinu nesli i skryté myšlenky, které se v mysli Abaddona, ozývali. Opomene-li odlišný vzhled a pár vlastností.. Viděl v něm někoho, kdo měnil i reakce prince zkázy, který by kdysi Nixe považoval, čistě za osobní hračku. Čas, plynul. Temná noc se ztrácela v prvotních záblescích vycházejícího se Slunce, které postupně zahánělo putující děti noci do skrýší, nabírající energii pro další vítězství. Plameny se v dopoledních hodinách vytratily, proudil-li do útrob skály čerstvý - teplý vzduch, který zcela obrátil studené stupně, vládnoucí převážně v noci. Neznamenalo ale, že do skrýše, procházelo sebemenší náznak světla. Což zapříčinilo, že i během poledne, zde vládla částečná tma. Pozornost Abaddona si chlapec získá, osloví-li ho. I proto si v zapření paží dopomůže vstát, nezamíří-li kupředu, naslouchajíc slovům, vynořující se ze stínu.) „Víceméně.“ (Odsouhlasí chlapcovou otázku, ohledně denního bezpečí v údolí Nox.) „Záleží na koho v průběhu cesty i narazíme.“ (Upřesní.) „Otázka však zní, kam přesně bys chtěl doprovodit..?“ (Nezastaví-li pár kroků od chlapce.) „Můžu tě vzít k hranicím panství současné vládkyně, či ke skalám, vašeho druhů.“ (Navrhne dvě varianty. „Dorazil-li“ do Wonderfulů; lépe řečeno do Údolí Nox, prioritou bylo, zmapování okolního území. V okruhu hraničilo území skal padlých i bílých andělů, a zároveň i s územím panství, v němž přebývá Accalia a princ Aki. Veškerou vážnost během vteřiny, vystřídá úsměv, s nímž se i mírně předkloní.) „O čem přesně chce můj drahý Nix, mluvit?“

Údolí Nox
Na odpověď nemusel čekat dlouho. "Přirozeně," zareagoval na Abaddonova slova, že záleží, na koho narazí. Trochu se u toho protáhl. "Raději bych na nikoho nenarazil. Informace o archandělovi potulujícím se po tomto údolí by určitě nebyla přijata s radostí," dodal lehce pobaveným hlasem. Otázka, kam by chtěl doprovodit, ho donutila k zamyšlení: Je zrovna teď moudré chodit mezi své druhy? Našel by dostatek důvodů pro obě varianty, ale nakonec se rozhodl tak, že po nějakou dobu se raději ostatním andělům vyhne, tedy pokud ho samozřejmě nezavolají povinnosti. "Ke hranicím panství nynější vládkyně," odpověděl po chvilce dumání rozhodně. Když pak došla řeč na to, o čem s ním chtěl mluvit, nebylo již třeba přemýšlení nad odpovědí. "To je jednoduché. O tvých plánech na svržení tvého otce a jak by měly zahrnovat mou maličkost…" Svou řeč ještě úplně nedokončil a vykročil směrem k Abaddonovi, přičemž ho napadlo něco poněkud jiného rázu, možná by se dalo říct osobnějšího. Když byl už jen kousek od Abaddona, pozvolna si založil ruce na hrudi, začínajíc menší kolečko kolem něj. "A možná i o tom, čím jsem tě tak zaujal." Doobešel ho a zastavil se opět přímo před ním. "Vyrazíme tedy?" Povytáhl obočí s drobným krátkým pousmáním, doufajíc, že už konečně opustí toto temné místo. "Nemysli si ale, že mě ta spolupráce s tebou nějak těší. No ale vážně, andělé a démoni jsou jako voda a oheň, proč sis jako spojence zvolil anděla? Mám být snad nějakou strategickou výhodou?"

Údolí Nox

„V současné chvílí není možné zodpovědět i malou informací o plánech, které musím sám pečlivě promyslet. Kdysi mou „zradu“, nečekali. Bylo snadné zaútočit. Momentálně, byla-li mi zapečetěná původní síla.. Skončil bych zdaleka hůř, než se zapečetěnou sílou. Čím přesně?“ (Odmlčí se, nezavírá-li víčka, kdy se i donuceně musí pousmát.) „Kdoví.“ (Otevře-li víčka dokořán, nepokládá-li si vztyčený ukazovaček ke ústům.) „Odpovědí bych možná prozradil mou slabinu. Avšak..“ (Paži zanechá volně dopadnout podél těla s uděláním kroků za chlapcem, před nímž si zprudka dřepne.) „Zkus sám popřemýšlet, proč si mou osobu zaujal. Odpověď mi sdělíš, až se příště setkáme.“ (S dopomocí paží vstane, neotáčí-li se na patách nohou s úmyslem, opustit útroby oné skály.) „Věděl si ale, že má démon i třetí formu?“ (Otáže se.) „Všichni věří pohádce, která se povídá od naších počátku. Démon, který má dvě formy. V první dokáže převzít lidský vzhled, či člověka posednout. V druhé má reálný - démoní vzhled. V poslední..“ (Větu však nedokončí. Naopak současné kroky zastaví, nespočine-li čelem na chlapce za ním, otáčí-li se do strany.) „Rád bych, abys jí nikdy nepoznal.“ (S otočením se zpět, opět vykročí kupředu. Nezastaví-li až před vchodem do útrob skály, odkud postupně zamíří na východ, kráčejíc po kamenné cestě níž a níž, nedostávají-li se k pevné půdě, kdy se během pár vteřin, oba vytratí mezi kmeny hustých stromů.) „Možná sám zastaneš v budoucností roli oné vody, která uhasí mé bestiální plameny.“

Údolí Nox
Doufal, že tento lstivý démon nějaké plány mít bude, takže odpověď, kterou dostal, ho příliš nepotěšila. "Hmm," zareagoval krátkým zabručením. Vše, co doposud zjistil, mu přišlo jako logicky odvoditelné z alespoň částečné znalosti Abaddonovy situace a z jeho cíle na svržení svého otce. Ve výsledku se tedy nedozvěděl nic, co by mu pomohlo předvídat události, které ho mohou v budoucnu čekat. Ani to, proč zrovna on, mu zodpovězeno nebylo. Na druhou stranu před ním stála výzva, v jejíž kategorii léta exceloval - dlouhé přemýšlení. Výborně, zase si mohu vše domýšlet sám. Povzdechl si a na moment odvrátil zrak od dřepícího démona, přičemž neutrálním hlasem pronesl: "Dobrá tedy, budu nad tím přemýšlet." Ruce dosud založené na hrudi spustil dolů podél těla až v momentě, kdy v Abaddonových pohybech rozpoznal, že se chystá toto místo opustit. Nix tedy s menším odstupem vykročil z ním, ale po chvíli opět zastavil. "Třetí formu?" zopakoval s jistou mírou překvapení v hlase. O nějaké další formě popravdě nic nevěděl. "Jakou?" Podíval se Abaddonovi tázavě do očí, když zastavil i on. Ovšem, ani teď žádnou užitečnou informaci, kromě špatného pocitu, nezískal. Už aby byli venku a on hodně daleko od tohoto temného místa. Beze slov tedy démona následoval až ven z jeskyně. Současně s prvním krokem mimo jeskyni se zhluboka nadechl, ale v okolních vůních ani okrajově nenacházel ty příjemné vůně lesíků zalitých sluncem, které znal. Byl trochu zklamaný, i když tušil, co tu může čekat. A tak místo důsledného zkoumání svého okolí, procházel mezi hustými stromy spíše nepřítomně. Tu a tam se ale stejně po okolí poohlédl, ale to čistě jen z obezřetnosti. Nastalé ticho protrhl znovu až Abaddon něčím, co by Nix označil za vskutku nečekané. "To bych rád," odpověděl s nefalšovanou vřelostí v hlase. Ať je to klidně Abaddonovi k smíchu, on to myslel vážně. Cesta jim ubíhala, neloudali se. Za celou dobu nenarazili na nic, co by jim přivodilo problémy. Pokud se v okolních stínech neskrývalo něco, co by se zvládlo před Nixem ukrýt, byli v okolí sami. Po nějaké době si Nix všiml, že se ubírají stále jedním směrem. "Jestli bychom měli pokračovat stále tímto směrem, myslím, že si cestu z této země již zvládnu najít sám." Zastavil se. "Oba máme nad čím přemýšlet, takže..." větu sice nedokončil, ale měl na mysli to, že je nejvyšší čas se rozloučit. Už se totiž viděl odpočívat ideálně někde u zurčícího potůčku v místech, kde mu, jakožto andělovi, nehrozí konstantní nebezpečí.

Accaliin Hrad
Znovu jsem seděla na lavici u fontány. Přemýšlela jsem co konečně budeme dělat s tou Kali co tady zaútočila do Wonderfulu. Ale nechápala jsem jak mohla získat můj mocný meč z mého světa. A proč ho nechala u pláži na hnízdě. Něco není v pořádku. Možná bych měla Kali vyslechnout. Je možné že Kali má spojence. Přece ta zlá mágyně a zvaná Archona moudrosti Ialda, která chtěla vyhladit lidstvo jen pro zbavení všeho utrpení, kterou každá osoba pociťuje ve svém životě, jako jeji moudrost pro lidstvo, byla s tou Kali. Ale jestli ten meč se ke Kali dostal, tak tady hraje něco většího. Přemýšlela jsem jak se ten můj meč ke Kali dostal. Ale z pocitu hrůzy jsem si uvědomila jak by se k ní mohl dostat když se v mé hlavě znovu zableskla moje minulost jak jsem viděla jak moje kamarádka umírala přede mnou a jak jsem ztratila nebeské artefakty, které by vyvolaly paseku kdyby se dostaly do špatných rukou. Konečně jsem si vzpoměla ns tu co mi vzala artefakty a zabila moji kamarádku. Nikdo jiný než moje blízká sestra Morgana, kterou jsem viděla jako kdyby jsem se dívala do zrcadla, a považovala ji svoji matku. Ta, co tak moc toužila  vládnout, i když byla lepší kandidátkou na trůn, můj otec rozhodl abych se já trůnu ujmula jako nová panovnice. Byla jsem tak slepá a arogantní. Jestli ty nebeské artefakty má, je možné že celý Basil by mohl být v nebezpečí. Artefakt zvaný "Svatý Kalich" kterým se o něm v legendě říká že dokàže splnit jakékoliv jedno přání, a posiluje nositele v síle. Další artefakty jako třeba svatá dýka, kterou k ní říkali, že dokáže oddělovat duše od těl. Tyto artefakty jsem nikdy nepoužila pro odhalení jejich pravých mocí. Pouzdro pro můj meč Avalon, který mi dokázal zahojit jakàkoliv poranění - instantně dělající mě nesmrtelnou; silný a můj mocný meč Excalibur Morgan, který mi zabraňuje stárnout; a mocná zbraň, která rozzáří nebe a z nebe spadne pilíř k zemi, následně destrukce širokého okolí, tak silná destrukce kterou nikdo ještě neviděl kromě mě, zbraň kterou jsem používala v bitvách. Kopí zvaný Rhongomyniad, kterou jsem používala jako sekundární zbraň.
Můj meč jsem si pojmenovala po své sestře Morganě, ukazujíc jak moc jsem ji milovala.