Příběh

Údolí Nox
(Veškeré kroky zastavil, všimnul-li si, že zastavil i Nix. V „rozloučení“ byl Abaddon ve vteřině napadený velkým monstrem, které připomínalo vzhledem vlka velkých rozměrů, ale vzhledem nikoliv. Monstrům silně zarylo ostré tesáky do kůže Abaddona, kterého neprodleně táhnul zpět. Čím víc mu pronikaly špičáky do kůže na boků, zarýval ostré nehty do masa, čímž vytvářel krvavou cestu. Nenarazil-li velkou rychlostí díky onoho monstra zády do kamenné skály, která zastavila monstrům v pohybu. Ač vnímal ostrý nával bolestí, víc se v něm probouzela zloba. Nemusel hádat. Věděl, proč byl napadaný a odvlečen. Pozornost si ale získali myšlenky, ohledně Nixe. I kdyby zdolal všechny, pořád zde bude varianta, v níž nepřítel očekává úplné vyčerpání dotyčného, aby zasadil poslední ránu. Ani Abaddonova regenerace nebyla okamžitá. Už pár let, nedošlápl na pekelnou půdu. A zranění od „pekelných bestii“, může způsobit i u démona, velké komplikace.) „Nemám čas, na hrátky s tebou..“ (Zavrčel skrze zuby. Uzavřel-li víčka, postupně se zanechal obklopit vlastními plameny, které se zvětšovali a zvětšovali. I přes snahu monstra se vysmeknout, se plameny rozšířili do rozměrů, kdy v místech zaburácelo s sám oheň se natáhl k nebesům, neuhasl-li. Pravou paži se na vteřinu zapřel o skálu, aby se zhluboka nadechl. V průběhu orientování se, dokázal minimálně spočítat vzdálenost mezi ním a mladým Nixem. Běžet? Hloupost! Zregenerovat si ránu, potrvá i hodiny. Už pár let nedošlápl na pekelnou půdu. A má-li použít sílu, kterou za léta uchovával, následně k činům, které mladého Nixe, ochrání. V dalších sekundách se odlepil od skály, nezamířil-li kupředu s chůzí, do níž dával rychlost a občasnou snahu, aby běžel.)

(Zmizel-li z chlapcova dosahu Abaddon..)

(Zanedlouho Abaddona vystřídala skupina sedmi démonů, kteří doslova obklíčily mladého archanděla, vyzařující už i pouhým úsměvem úmysly, které odsud mladíka nepustí o krok vpřed. Velké problémy na mladého archanděla čekali u dvou démonů ve skupině, z níž šla i od pohledu cítit síla, určující vyšší úroveň, než-li od zbytku. Dalo se tedy předpokládat, že se „slova“ Abaddona naplnily a nyní zde byli dotyční, kteří nepřichází v přátelském gestu. Vyčnívali i vzhledem, který se rovnal urozeností. Výškou, která byla rozdílná. Jejích výrazy byli bez známky emocí. Jejích rozdílné zlaté - zelené oči, upřeně zírali na mladého Nixe, jakoby se snažily, dostat se mu pod kůží.) „O-ho~“ (Prohlásil drobný - démoni chlapec, pohupující nohami ve vzduchu.) „Většinou dávám na výběr. Ale vaší rase, nikoliv.“ (Zodpoví, kdy odvrací zrak na „pěšáky“, které si sebou vzali. Gestem ruky zavelí, čímž se démoni snesou skokem ze stromů, nedopadnou-li pár metrů okolo mladého archanděla. První dva, se spolehnou na prosté kouzlo, s nímž pod Nixem, společně se zaříkáním, vytváří portál, z něhož za zvuků chrastění, lze poznat, že míní Nixe spoutat hustými - pekelnými řetězy. Další dva vytasí své meče, kdy se zprudka rozběhnou s úmyslem, každopádně zasáhnout mladého archanděla. Poslední? Ten si skokem dopomůže na větev, nacházející se nad mladým archandělem v roli, zabránit mu, pokusí-li se zneužít vlastní křídla, aby se dostal k nebesům, kde démoni budou mít i značnou nevýhodu.)

Údolí Nox
Nakonec se ukázalo, že Nixova cesta z této země nebude tak poklidná, jak se domníval. Kolem nich se mihnulo velké monstrum vzdáleně připomínající vlka. Mladý archanděl si jej bohužel nevšiml dříve, než v moment, kdy již agresivně táhlo Abaddona pryč. Kdo ví, zdali to bylo jen nepozorností, anebo určitou mírou ochromení temnou energií, která zde všude byla přítomna. Nix se chtěl za Abaddonem rozeběhnout, aby mu ze spárů nestvůry dopomohl, ale bohužel už měl své vlastní problémy. Společností se mu stala skupinka démonů, která rozhodně nevypadala přátelsky. "Vskutku? Vaše démoní urozenost by možná mohla zvážit podnikání těchto zbytečných kroků," pronesl klidně, přičemž ale zdůraznil slovo 'zbytečných'. I když archanděl, neměl o sobě nějaké přehnané mínění. Ale i přes to si však dovolil vyslání pěšáků nazvat zbytečným krokem.
Před jakýmkoli protiútokem Nix nejprve zhodnotil situaci. Ze zašustění kdesi nad ním vydedukoval, že se nad ním nachází minimálně jeden nepřítel. Další dva zvolili cestu démoní magie a poslední dva fyzický útok. Všichni pěšáci, na které viděl, mu připadali relativně rychlí, ale postavu v porovnání s ním měli zcela rozdílnou. Nix byl drobnější hubené postavy, která mu zajišťovala velkou flexibilitu v pohybu. Jeho protivníci na druhou stranu byli o něco zavalitější a svalnatější. Přímý střet zbraň proti zbrani by Nix, ač slabý nebyl, pravděpodobně neustál nejlépe, zvláště když by se musel bránit oběma naráz. V poslední chvíli před tím, než by ho ostří rychlejšího z démonů zasáhlo se tedy rychle sklonil a horizontálně vedená rána mu prošla nad hlavou. Stále skloněn zasáhl dýkou, kterou dokázal v mžiku vytvořit, démona do břicha táhl zbraň šikmo nahoru. Démoní vnitřnosti... vskutku nehezký pohled. Naštěstí se nemusel dívat příliš dlouho. Blížila se k němu zbraň druhého s démonů, který svůj plánovaný útok pozměnil, když zaregistroval, že Nix uhýbá. Nix se trochu riskantně levou rukou zapřel o zem, ze které již touhle dobou vylézaly pekelné řetězy a švihem vedl přesný protiútok. Poté, co se čepel vynořila z břicha prvního démona, se ukázalo, že září o něco více, jak obvykle. Při jejím vyvolání Nix totiž tiše pronesl jedno slovo jazykem andělů, čímž dodal zbrani na síle a ona tak projela kostí démona jako nůž máslem - utnul druhému démonovi ruku i se zbraní. Správně rozpoložená váha a švih dopomohly Nixovi znovu na nohy a jen o vlásek unikl řetězům, které se jeho končetiny pokusily dostat. Netrvalo však dlouho, řetězy se přizpůsobily a znovu se jej pokusily spoutat. Začínaly se obtáčet kolem jeho nohy a způsobovaly mu palčivou bolest. Nixovi se do vzduchu moc nechtělo, když nevěděl, kolik nepřátel ho tam čeká, ale rozlícený bezruký démon a pekelné řetězy mu moc možností nedávaly, pokud se nechtěl hned předvést v plné síle. Roztáhl tedy křídla, která se mu objevila na zádech a v omezeném prostoru vylétl směrem nahoru. Ze řetězů, které ho zatím neobmotaly příliš, se dokázal vyrvat, i když za cenu popálené nohy, na které zůstal řetěz tak trochu obtisknutý. Proletěl kolem jednoho démona na větvi, který za ním okamžitě vyskočil a podařilo se mu ho chytit za poraněnou nohu, kterou v mžiku začal silným stiskem drtit, chystajíc si přitom svou zbraň, aby s ní mohl napáchat co největší škody. Drcení jeho nohy nebylo Nixovi ale vůbec příjemné. Démon, který na něm visel měl vskutku velkou sílu. Pravděpodobně by mu kost dokázal rozdrtit. To si ale Nix nemohl dovolit. Spustil dýku z pravé ruky a svou myslí jí nařídil, aby ruku, který jej svírala, uťala. Démoní poskok s tím již nic nedokázal udělat a padal k zemi vstříc náruči pekelných řetězů. Když si Nix všiml, že démon, kterého připravil o ruku už na zemi, za ním skáče po větvích nahoru, nebylo nic snazšího než vyletět o něco výše a zase se mu vzdálit. Pro pekelné řetězy už byl zdá se příliš vysoko, tak se i tito dva vydali po větvích nahoru, snažíc se cestou na Nixe útočit magickými útoky na větší vzdálenost. Nix byl ale ve vzduchu jak pták tančící v oblacích. Démoni, kteří proti němu byli vysláni, prostě nedokázali tak rychle reagovat na změny andělova pohybu. Rychlostí a vzdáleností od nich si Nix kompenzoval nevýhodu slabší fyzické schránky. Nix pohlédl na démona, který po něm poskoky poslal. I takhle na větší vzdálenost ještě dokázal rozpoznat, že se mu výraz ve tváři mění v otrávený. Omlouvám se, ale s vámi je to třeba skončit. Beze slov a zbytečných pohybů vyslal démonům naproti salvu dýk. Za chvíli už se pekelná stvoření válela na zemi ve směsici krve a vnitřních orgánů prvního padlého druha. Kromě toho prvního však pravděpodobně všichni ještě žili. Nix bleskurychle přistál na zádech jednoho z nich a jakýkoli pohyb, kterým se démoni s posledních sil snažili splnit vůli svých pánů, rychle skončil tak, že příslušnou končetinu přišpendlil delším mečem, který se mu vždy pohotově objevil v ruce, k zemi. "Ani anděly, kterými opovrhujete, nemůžete jen tak podcenit," pronesl směrem ke dvěma démonům a současně vyčlenil část energie na to, aby se postaral o svou nohu. "Chcete ode mě něco konkrétního, anebo mě prostě jen zabít proto, že jsem anděl a jsem na vašem území?" otázal se. Víc se s nimi již bavit nechtěl, tušil, že by to nemělo cenu. Odletět pryč mu ale také přišlo nevhodné, protože předpokládal, že jsou daleko schopnější a dostihli by ho. Takže jelikož ho odsud pravděpodobně jen tak nepustí, bude si muset Abaddon poradit sám. A Nix taky...

Údolí Nox
(Drobný démon, alias Belial, si i přes kamenný - znuděný výraz, situaci kupodivu užíval. Nehleděl na případné ztráty, ve kterých by „ostatní“ padli v průběhu útoků na mladého archanděla. Už od začátku počítal s neúspěchem. Nižší úroveň démonu, se vždy hodila do role prostých pěšáků, umírajíc pro blaho pánům, kterým sloužily i donuceně. A úroveň archandělů byla vhodnou ukázkou už od historie, že má-li být někdo reálným protivníkem, následně démon, s vyšší úrovní. I přes syčení a rádoby naléhaní démona, na němž mladý archanděl stál a převzal válečnou dominanci, ignoroval ho s náznakem, že pro drobného démona, už nemá další využití.) „Belial; Nikoliv.“ (S dopomocí paží, se automatický snese z větve, kdy v průběhu dopadu, se pod podrážkami drobného démona, vytvoří malá dolina, odpovídajíc, že se i přes drobnost, pyšnil zdaleka větší váhou, ačkoliv vzhledově si byli pravděpodobně v rozmezí věků, podobní s mladým Nixem.) „Belial; Byl si označený.“ (Upřesní, že už od začátku vědí o pentagramů, kdy se podílel na zpečetění paktů. Což znamenalo..) „Belial; Kdokoliv, kdo s ním má jakýkoliv vztah, nebo byl ním označený..“ (Odmlčí se, pocítí-li díky mírnému vánku „vůní“, nad níž odvrátil zrak na „staršího“ démona, který přimhouřil vlastní víčka, nepřikývl-li. Drobný démon upřel zpět zrak na mladého Nixe, kdy neplánoval pokračovat v odpovědí, kterou načnul. Napřed pravou paži ale napřáhne do strany, zhmotnící si bič, držící za rudou rukojeť, ozdobenou rudočerným peřím. Několika metrová - černá švihle disponovala na konci rozdělením do tří článku, zrekonstruovaná v podobě ostrých - rudých bodců. S krokem vpřed, drobný démon zaobalil bič do prosté elektřiny s prozrazením, kterému - přírodnímu - živlů vládne. V dalším kroků s pohybem paže, práskne bičem do strany s vyvoláním rázové vlny, která díky zvýšeným voltům způsobí rozdrcení několika mohutných stromů, dopadajíc na pevnou půdu.) „Belial; Pošlu tě tam, kam má osoba už poslala desítky tisíc tobě podobných.“ (Doslova zde vyhlásí „válku“, v níž rozhodně hodlá mladého Nixe zabít. A dlouho na útok, nenechá čekat. V dalším kroků se zprudka rozběhne, kdy pár centimetrů od mladého Nixe zmizí, nepřemístí-li se za něho. Otočkou neprodleně dá bič do chodů, kdy s prvním úderem do země přichází zahřmění, po nímž s drtivou vlnou, která trhá zemi směrem k mladému Nixovy, se řítí elektrický proud, smetávající z okolí i obyčejný život rostliny. ||| Belphegor putování zastavil došlápnutím na půdu, dělící ho od Abaddona pár centimetrů, který se na vzdory zranění kymácel v chůzí, nezastavil-li v dalším kroků, vzhlížejíc na „hosta“, nad nímž až chladně přimhouřil víčka. Bez slyšitelných slov zanechal Abaddon vzplanout dlaň, přikládajíc jí k boků, vypalujíc současné zranění, vyvolávajíc sice nesnesitelné muka v ostré bolestí, přebývajíc jí však ozvěna myšlenek, honící se v myslí zraněného démona. „Odhadovaná vzdálenost, činí sedm až osm kilometrů.“ S krokem do strany, se zprudka odrazil od půdy, dopadajíc na kamenný výrůstek. Nezaslechl-li hlas „démonního společníka, nebo-li má lépe říct; bratra“.) „Belphegor; Otec změnil názor.“ (Započne, čímž si opravdu získá minimálně Abaddonovou pozornost.) „Belphegor; Tady a teď můžeš získat zpětně sílu pod podmínkou, zpřetrháš-li vazby s tím archandělem a dobiješ-li tuto zemi.“ (Současný Abaddonův výraz by se dál popsat k údivů nad slovy, které zaslechl. „Vydobýt Wonderfůl pro blaho ďábla? Zabít Nixe, pro získaní oné síly, která mu byla zapečetěná?“ Vskutku, lákavá nabídka. V případě Abaddona, dychtil po vládě nad pekelnou říší. Ač od dávné historie dobýval země, zabíjel všechny bytostí, nehledíc na pohlaví a věk.. Našel cosi, co v něm vzbudilo větší zájmy.) „Nikoliv.“ (Odmítne nabídku, nenapřáhne-li paži vzhůru, kdy se mu nad dlaní, začne pomalu formulovat ohnivá koule.) „Mám zdaleka lepší nápad.“ (Pravděpodobnost, v níž by Nixe zasáhl? Velká. Nedostatek času i zapříčinil, že v současné chvílí nedokázal Abaddon zformulovat formu síly, která by zabránila i malému škrábnutí. Avšak, i za krátkou dobu ve společností mladého archanděla pochopil, že není hlupák a sám zvládá v mysli dedukovat patřičné kroky. Čím víc vzrostla deformovaná - ohnivá koule, byl plně rozhodnutý.) „Vezmu si duše vás všech.“ (A dostal, o čemž mluvil. Veškerou sílu, i všechny zásoby vstřebal do momentálního útoků. Dřív, než začal.. Se chodidly odrazil od kamenného výrůstku, levitujíc nad zemi. Výhodou pro Nixe byla křídla i rychlost, s níž se neznámému útoku vyhne. Neobával se. Dokud byl ním „označený“, pentagram, nacházejíc se kůží mladého Nixe, ho neprodleně ve vhodnou chvílí pálením upozorní na Abaddonovou sílu, která se k ním přiblíží. V posledních vteřinách se zdálo, jakoby snad Abaddon držel samotné Slunce, donucené mu sloužit. A tuto „kouli“ zanechal ladně dopadnout k zemi. Už samotný náraz vytvářel velkou tlakovou vlnu, která drtila zemi i okolní přírodu v dosahů pěti kilometrů, vystřelujíc kupředu, mířící k mladému Nixi i drobnému démonu, za nímž se po úspěšném vyhnutí - ač s viditelným zraněním - uchýlil sám Belphegor s úmyslem dopomoci drobnému démonů, vyvarovat ho snad horšímu scénáři, ale ani démonní rychlost nepřekonala tu, s níž Abaddonová síla ničila všechno živé. Abaddonův závěr? S posledních sil dopadl k zemi, neupadl-li do sedu se vzhlížením kupředu, kdy se už o zbytek musí postarat sám Nix.)

Údolí Nox
Nix se své protivníky snažil nikdy nepodceňovat, avšak zde u drobnějšího z démonů ho to ani nenapadlo. Ona malá dolina, která se v zemi vytvořila poté, co na ní jeho nohy dosedly, jasně svědčila o tom, že v sobě ukrývá více síly, než by se na první pohled zdálo. Démon s odpovědí na otázku nijak zvlášť nespěchal a vlastně ji nakonec ani nedopověděl, ale Nixovi stačilo jen jedno slovo, aby si uvědomil, jaký krásný terč si na sebe smlouvou s Abaddonem namaloval. Už to asi sám pro sebe nijak nekomentoval a jen si povzdechl. Pozorně sledoval každý nepřítelův pohyb, zhmotňující se bič, který se objevil z čista jasna podobně jako Nixovy svaté zbraně. Prásknutím biče o zem demonstroval démonovu sílu, čímž Nixovi ukazoval, že rozhodně nebude tak jednoduchým soupeřem. Elektřina, nepříjemné... pomyslel si, když sestupoval z bezvládného těla obyčejného pěšáka na pevnější půdu. Ze strany Beliala následovaly pro démony klasické výhružky a pak už jen rychlý útok. Neviditelný démon? Ne, odpověděl si sám. Cítil, že se démon přesunul za něj. I když se vše odehrálo rychle, napřáhnutí biče dalo Nixovi dostatečný čas na to, aby zareagoval. Otočil se, aby byl k protivníkovi čelem a v ten moment se ozvalo hlasité hřmění, jako kdyby se blížila silná bouře a hned na to se trhlina v zemi začala šířit k Nixovi a smetávala s sebou vše, co jí stálo v cestě. Výhodou pro mladého archanděla ale bylo to, že pokud dokáže zareagovat včas, je celkem jednoduché se takovému typu útoku vyhnout. Síla trhající zemi se šířila pouze jedním směrem. Řešením tedy bylo vznést se do vzduchu. A vyšlo to. Nix letmo pohlédl dolů pod sebe a podíval se na paseku způsobenou jedním útokem. Bylo to... poněkud znepokojující. Belial mu ale nedal čas na odpočinek a současně s výskokem znovu napřáhl svůj bič a zaútočil znovu. Síla útoku ve vzduchu nebyla tolik zničující jak na zemi. Elektřina se sice z biče stále šířila do relativně velkého okolí, ale útok měl kratší dosah, protože se neměl po čem šířit. Nix se útoku znovu vyhnul, ale elektrizující vlasy, které mu naprosto pokazily účes ho nenechávaly klidným. Znamenalo to, že i přes svou rychlost byl útokem, byť jen opravdu velmi málo, zasažen. Belial slabě zavrčel, když se ukázalo, že se bude muset snažit víc, aby tímto způsobem anděla zasáhl. Nepřátelé, kteří umírají snadno byli zábavou, ale s některými je radost si trochu pohrát a poměřit síly. Nix ovšem netušil, jestli ho démon zrovna bere jako hračku, anebo někoho, koho chce co nejrychleji porazit. Ať už to bylo, jak chtělo, Belial přistál na tlusté větvi stromu a následným odrazem od ní, jí ulomil. Jeho útoky se zrychlily a začaly být komplexnější a promyšlenější. Kromě vlasů trčících od hlavy už Nix při uhýbání začínal cítit i slabé mravenčení po celém těle. Zvláště pro křídla to bylo nepříjemné. Trochu zpomalil. Belial si toho hned všiml a pousmál se. Přemisťoval se ve vzduchu a vedl útoky z mnoha stran. Takhle to nejde, začínal si Nix opakovat, když po dalším a dalším útoku nenašel čas, aby jej opětoval. Obával se elektrického proudu, který pokud by jej zasáhl, mohl by ho, vzhledem k síle démona, poslat ihned k zemi. Ještě ke všemu ho začal pálit Abaddonův pentagram, ale proč? Vyletěl výš a ještě výš ve snaze se alespoň na moment zbavit neúnavného nepřítele a pootočil hlavu směrem, kterým předtím zmizel Abaddon. V dáli spatřil zpočátku malou ohnivou kouli, která však během chvíle nabrala obřích rozměrů. I Belial si toho všiml, ale když už měl opeřeného archanděla na dosah, nehodlal se jen tak vzdát. Znovu bičem švihl směrem k Nixovi, majíc ve tváři natěšený výraz. Nix by se tentokrát už nestihl dostatečně vzdálit, aniž by byla zasažena jeho křídla. Nix tuhle skutečnost věděl a Belial asi jen tušil. Ohnivá koule mezitím dopadla k zemi, srovnala se zemí skoro vše v určitém okruhu a mířila k nim. Mladý archanděl už měl jen pár chvil na to něco udělat. Střes se před mocí všemohoucího. Přivřel oči a dal se do díla. Z prvních několika zbraní si před sebou utvořil jakýsi štít a hned na to nechal nespočet dalších rozlétnout se do okolí všude kolem něho. Cílem bylo srazit Beliala k zemi, ale pro případ, že by se zase někam přemístil, tu byly zbraně namířené do jiných směrů. Pokud se Belial nenechá zasáhnout, anebo se nedokáže ve vzduchu mistrně proplést mezi jednotlivými čepelemi, bude muset tentokrát ustoupit. Z Nixovy strany to byl poněkud monstrózní útok, méně rozmyšlený, silnější a více vyčerpávající než by bylo třeba. Na druhou stranu to byl pravděpodobně spolehlivý způsob, jak nepřítele dostat od sebe. Jedinou nepříjemností na tom všem bylo, že když elektřinou nabitý bič zasáhl "štít", který si Nix utvořil, proud přes něj přešel a zasáhl i Nixe. Byl to svíravý pocit a rychle přicházející křeč ho začínala ochromovat. Proud jej zatím nepopálil a nestihl mu nijak více ublížit, ale Nix začal ztrácet kontrolu nad svými křídly. Nedržely ho ve vzduchu, jak by měly a on se začal přibližovat ke svému vlastnímu nabitému štítu. Kontakt s ním by byl velice nepříjemný. Svaly Nixovi sice přestávaly pracovat tak, jak by si přál, mysl však nikoli. A tak když nemohl použít vlastní křídla pro urychlený odlet pryč, prostě se nechal dvěma meči doslova odstřelit pryč směrem k Abaddonovi. Bylo také na čase, ohnivá koule už byla tu. Při odstřelu sebe sama nabral správný směr, dokonce mířil kousek vedle Abaddona, který stále nevypadal mrtvě, jen nedokázal úplně nejlépe zabrzdit a i když se snažil, dopadl tvrdě na zem. Při letu navíc trochu paradoxně ublížil sám sobě vlastním ostřím. Jak ho zbraně odtlačovaly pryč, pořezaly jej na hrudi. Nebylo to ale nic hrozného v porovnání s tím, co by se stalo, kdyby zůstal na místě. Všechny své zbraně nechal zmizet teprve až teď. Ulevilo se mu, že už nemusí vydávat tolik síly na to, aby je udržel zhmotněné. Chvíli si vydechl a pak se s určitou námahou dokázal posadit, otáčejíc hlavu na Abaddona. Byl zraněný. A i když Nix viděl, že si ránu už vypálil, chtěl mu pomoci. Postavil se na nohy, nechal zmizet svá křídla a pomalu kráčel směrem k němu. Když už byl u něj, trochu neohrabaně dopadl na kolena a beze slova mu přiložil dlaně k ráně a začal ho léčit. Žádnému démonovi takto ještě nikdy nepomáhal, ale věděl, že to bude fungovat a že mu tak nijak neublíží. Nebyl si jist, jaké efekty to může na démony mít, ale pro všechny ne-temné bytosti byl vedlejším efektem pocit klidu, uvolnění a tak podobně. Sám Nix teď ale vypadal hrozně. Vlasy měl stále trochu nabité a rozcuchané, potrhaná košile začala nasakovat krví, cítil se vyčerpaně od impulzivního použití velké části své síly a ještě k tomu byl potlučený od tvrdého dopadu. Na nic z toho ale aktuálně nehleděl. Nebylo to tak hrozné...

Údolí Nox

(Věděl, že „dnešní setkání“ s oběma démony, vyústí v budoucím čase tragédii. Kolik časů vůbec zbývá? Dny? Týdny? Měsíce? Roky? Nedokáží-li „potomci“ ďábla něco snést, následně ponížení v podání porážky. A nemýlil se. Belial po porážce bohužel přišel o obě paže a byl dost zraněný. Možná by i zemřel, kdyby se za nimi nevydal Belphegor, který s bezvládným Belialem po otevření „průchozího portálu“, zmizel. Vítězství? Ano, ale i nikoliv. S přísunem energie by se síla znásobila a pravděpodobně by zdevastovala území i za hranici Údolí Nox, ale výsledkem by oba zabil. Zda by zabil i mladého archanděla, který se blížil k vlastnímu limitu? Kdoví. Spíš, zda by ochotně použil onu třetí formu, o níž se už před Nixem zmínil. I ona měla ale své stinné stránky a nemíní ani minimálně přemýšlet nad následky. Pocítí-li „známou vůni“, neprodleně odvrací zrak k nebesům, kdy během pár vteřin spatří mladého archanděla, padajícího k zemi. V reakci ho však mladý archanděl předběhl. Vlastnost, která byl spouštěč. Sobeckost, v níž upřednostnil druhé, před sebou. Proč mu připomněl, na co se snažil zapomenout? Osudný den, v němž sobeckost zapříčinila smrt. Pravou dlaní překryl modré oči mladého archanděla, ke kterému se i předklonil, nepoložil-li čelo na hřbet oné dlaně, aniž by z úst démona, cokoliv odeznělo. Po uplynutí minuty, prolomil onu mlčenlivost a pravil;) „Nikdo z nás není bez viny.“ (Jaký důvod vedl k vyřčení, zůstává pro druhé záhadou, s níž se pekelný princ vzdálil, neodstranil-li dlaň z očí mladého archanděla, na kterého upřeně vzhlížel. Neuchopil-li hedvábnou látku modré košile, kdy prudkým tržením, odhalil chlapcovou hruď. Víc pozorností si získali viditelné rány, z níž se nepřestávala vynořovat rudá tekutina, barvící i okolní kůží. V očích pekelného prince se zablýskl hněv, s nímž uchopil drobné zápěstí rukou mladého archanděla s náznakem, aby okamžitě ukončil současnou činnost, alias léčení.) „Napřed by sis měl sám vyléčit způsobená zranění, než-li pomáhat druhým.“ (Zdůraznil neuchopil-li Nixe za smyslné boky, čímž ho mírně nadzvedl a i s odhalenou hrudi, ho usadil obkročmo do vlastního klína. Nezablýskl-li se mu v očích rudý odstín, který současně „zformoval“ na pravém prsním svalstvu chlapce pentagram. ) „Ač nevládnu léčitelskou mocí, dokáží má zbylá procenta využít pro vrozenou regeneraci, s předáním dotyčnému, nesoucí mé označení a zamezení, abys vyčerpával zbylou sílu, dokud nedosáhneš vyšších procent, které si ztratil.“ (Upřesní. Otázka ale zní, zda míní odsouhlasit Nix sdílení temné síly, která nemusí zrovna být příjemná pro „božské“ bytostí. I kdyby Nix nedorazil a doposud se snažil zdolat útok obou démonů, díky vrozené regeneraci, by byl schopný činů i za pouhou hodinu, zneužívajíc, aby se neprodleně dostal za Nixem a následné kroky, by řešil za pochodu.) „Vezmi mou nabídku formou odčinění, že tě zranily.“

Údolí Nox
Abaddonova reakce jej lehce zaskočila, ale s jeho léčením nepřestal. Neměl se ani k žádným slovům, nesnažil se ptát na vysvětlení. Ticho tak nakonec prolomil až Abaddon pronesením nečekaných, leč pravdivých slov. "Hmm," zareagoval krátkým souhlasným zamručením. Neměl zrovna potřebu se teď vyptávat, takže si mohl jen domýšlet, co k těmto slovům démona asi vedlo. Ten chvilkový stav, kdy oba bez hnutí seděli, ale znovu narušil Abaddon. Roztrhl Nixovu poničenou košili, načež se jeho pohled úplně změnil. "Co..." to děláš? chtěl se ptát, ale tentokrát byl v reakci rychlejší pekelný princ a své jednání Nixovi dostatečně vysvětlil sám. Jaký bych to byl boží služebník, lehce se pousmál, zahledíc se přitom do neurčitého bodu někde před sebou, kdybych upřednostňoval sebe před ostatními, když to není nutné. Během toho, co mu myšlenkami plynula ona slova, se jeho úsměv postupně rozšiřoval až se nakonec změnil v ten nejhřejivější, jaký měl Abaddon tu čest u něj dosud vidět. "Nesouhlasím," odpověděl po chvíli krátce a s tím, co dělal, nepřestal. Vřelý úsměv mu ale ve tváři příliš dlouho nevydržel. Abaddon si ho přesunul do vlastního klína a ač si na to už Nix začínal zvykat, stále to nebylo něco, v čem by měl oblibu. Když se mu na hrudi objevil pentagram, přidal ještě krátké povzdechnutí a zadíval se Abaddonovi do očí. "Děkuji za tvou nabídku, ale myslím, že to není nutné. Dej mi chvíli." Jen co to dořekl, opět sklopil zrak a začal se soustředit na jednu konkrétní věc, kterou chtěl udělat. Chvíli se zdálo, že se nic dít nebude, ale pak se postupně na jeho hrudi objevila slabá zář a krev z otevřených ran postupně přestávala vytékat. Nějakou sílu stále ještě v záloze měl. "Spokojený?" Pousmál se a pohlédl zpět na Abaddona. "Mohl bych ti vlastně vysvětlit, co se stalo. Mým soupeřem byl démon ovládající elektřinu, což byl trochu problém. Když jsem se pak snažil zmizet z dosahu tvé ohnivé koule, využil jsem na útok proti svému soupeři neuvážené množství energie. Byl jsem ale lehce paralyzován a zranění, která vidíš jsem si způsobil já sám, když jsem využil tu jedinou možnost, jak se s neposlouchajícími křídly vzdálit, která mě v ten moment napadla." Než celou situaci vysvětlil, Abaddonova rána byla již do značné míry vyléčená. Až bude proces u konce, nezůstane po ní nic, co by naznačovalo, že tam kdy nějaká byla. Andělské schopnosti léčit zranění dost vypomáhala i démonova vlastní regenerace a také fakt, že to bylo to jediné, na co se Nix nějak významněji soustředil. Ano, staral se i o svá vlastní zranění, ale až tolik pozornosti jim nevěnoval. "Bláhově jsem si myslel, že tu pro nás bude o něco více bezpečno." Povzdechl si. "Měli bychom údolí Nox oba opustit co nejdříve." Rychlá realizace tohoto plánu ovšem bylo něco trochu složitějšího vzhledem k tomu, že mu pohyb aktuálně činil potíže.

„Vždy s ním byli problémy.“ (Upřesní.) „U budoucích incidentů budu rád, dáš-li si zdaleka větší pozor. Není v mém záměru poukázat, že bys byl snad slabý..“ (Výraz Nixe, který se postupně rozzářil v jakýsi hřejivý úsměv, kterým ho snad prvně za dobu „poznání“ obdařil, Abaddon donuceně rozevřel víčka temných očí, vzhlížejíc na božího služebníka s mírně pootevřenými ústy. Nezapřel-li si levou paži o kamennou zem, kdy si pravou dlaní zastínil oči, nezformuloval-li sám úsměv.) „Ó, drahý Nixi. Neznám žádnou bytost, která by mou osobu tolik začala zajímat.“ (Nelhal. Dlaň vzdálil, aby upřel zrak do očí Nixe, ke kterému i nepatrně natáhl pravou paži. Neuchopil-li mezi prsty Nixův modrý pramínek vlasů. Jaký překrásný zvuk symfonie v podání slov, které mladý Nix vyslovil. „Opustit oba údolí Nox“. Zopakoval si démon v mlčenlivostí, kterou prolomil po chvílí i s odpovědí.) „V pořádku.“ (Nemusel se tázat, aby věděl, že Nix překročil osobní hranici, v níž spotřeboval zdaleka víc síly pro obranu - útoky a nyní i léčení, která zapříčinila, že byla otázka času, kdy by například zdlouhavou cestou pravděpodobně i zkolaboval.) „Splatím tedy dluh za vyléčení formou vyhledání útočiště, na kterém si budeš moct důkladně odpočinout.“ (V současné chvílí nebral ohled, zda-li bude Nix protestovat. Chopil ho tedy za smyslné boky, končící v náručí pekelného prince, který se zvedl z pevné půdy, kdy vykročil kupředu. Zhruba po půl hodině opravdu překročil hranici, opouštějíc s Nixem neprodleně Údolí Nox, ocítající se na území Accaliino panství, kdy už nyní šlo panství nádherně zpozorovat. Ne, neměl v úmyslu k němu zavítat. Bylo by složité vysvětlovat, proč démon nese v náručí oslabeného archanděla, kterému dokonce rozerval i košili. Veškeré kroky zastavil ve středu mohutných stromů, které ač vytvářeli stíny, teplota neklesla k nízkému bodu. I s Nixem pomalu klesl k zemi, usedajíc ke kmeni, o který se zapřel, aniž by Nixe pouštěl.)

Accaliinin Hrad
Cítila jsem velmi vysoké energie z nedaleka ke směru Údolí Nox. Tam je časté cítit temené energie. Ale cítila jsem víc silnějších temných energií. Poté se vše uklidnilo. Ale později jsem cítila nějakou temnou energii která se přibližovala. Nějaká bytost. Ale jak se přibližovala, cítila jsem že tato temná energie byla mi povědomá. Cítila že to byl ten démon, který si vzal archanděla, a teď se sem přibližuje. Vyvolala jsem si křídla a vzetěla jsem vzhůru. Pak jsem letěla za stopou temné energie, který démon vypouštěl. Později jsem dorazila přes sto metrů od lokace kde démon by měl být. Zamířila jsem svoji ruku ke směru na stromy kde by ten démon by měl být. Nabila jsem temnou sféru energie. Nabila jsem ji tak moc, že se z ní stala pět kràt větší sféra. Chtěla jsem střílet ale pak mě napadlo že by ten démon by pořád měl toho anděla s sebou. Ale pak jsem zase ucítila bolest hlavy. Bolest hlavy ale byl trochu silnější. Díky tomu jsem omylem vystřelila nabitou temnou sféru. "Pozor!! Vypadněte odtamut!!" Ihned jsem jsem k nim zakřičela i přes bolesti hlavy.