Příběh

Eleonor se ode mě oddělila a já ji tiše sledoval jak s Annou odchází stranou. Potom jsem se podíval na Kurumi když už jsem je měl obě z dohledu, co k tomu říct, holky prostě, Anna měla potřebu pořád něco řešit a co si pamatuji, Eleonor byla podobná. "Takže harpyje." Zamumlal jsem, "Vlastně, my da jsme se iž setkali ne?" Pohlédl jsem na ní a prohlédl si ji, no jasně doprovázela Annu, sice jí nikdo nedovolil vstoupit do hradu, ale kdo jiný by si to tam rozdával. "Pověz, měla jsi už někdy vůbec nějakého muže?" Možná to znělo víc jizlivě než jsem chtěl. "Harpyje jsou dosti...jak to říct...no ne každý dokáže někoho oblbnout a pak ho prostě zabít." Pokrčil jsem rameny.

Všechno jsem od ní slyšela. Nemohla jsem si pomoci. Obejmula jsem Eleonor. "To jsem ráda." Rekla jsem jí. "Ráda vám bych taky pomohla." Pro mě byla poněkud roztomilá. Znovu jsem se na ní podívala. "Jestli chceš, pomůzu ti změnit Prince Akiho na hetero." Nabídal jsem Eleonor o pomoc. "Jinak Accalia teď uvěznila démona. Její jmeno je Kali, a chtěla pohltit Wonderful. Dokaže vytvařet černe díry. Ona byla tak silná že Accalia musela použit svoji božskou moc. Ale Kali, to je její jméno, se sama vzdala. Ačkoli tady jde mnohem víc." Řekla jsem Eleonor. "Tady pravě bylo že i kdyz se vzdala, Princ Aki chtěl ji zabít. Nevím to jistě ale jakoby jsem cítila z něho něco spatného když to chtěl udělat."

Zamračila jsem se na ní. "Ne... Nemůžeš někoho změnit na heterosexuála, homosexualita není něco z co by se měl člověk stydět a už vůbec to není něco co můžeš změnit, není to nemoc, člověk se s tím už narodí a nezměníš to. Nemůžeš to změnit a tím že ho přesvědčíš o něčem jiném z něj Šťastného neuděláš, byl by nešťastný, trápil se a takového ho nechci. Chci aby byl strany, ne aby se měnil." Řekla jsem ji, tvrdě, protože jsem to tak taky myslela. Neměla jsem ráda takové lidi co chtěli měnit ostatní. Navíc kvůli Takovéhle věci. Kvůli něčemu takovému se lidi nemění. Kromě toho že služka chce takhle sáhnout na prince... To je... Tak neodpustitelné. "Aki je můj snoubenec a jestli ho mám ochránit před tebou tak to udělám." Pohlédla jsme na Akiho a dál ji poslouchala. "Je mi to jedno, tohle je Accaliina zem a ne moje. O tom co se tu děje rozhoduje ona a její bratr. Pokud ji Aki chtěl zabít, nejspíš měl dobrý důvod."

Otevřel jsem oči, pohled mi padl na oblohu která se nade mnou skvěla. To mně donutilo znovu oči přivřít a ochránit tak svůj zrak před tím sluncem. Položil jsem ruku přímo mezi uši Orphuse a jemně ho drbal na hlavě. Druhou rukou jsem si podepřel hlavu, zbraně mi u boku mírně zařinčeli, Co jsem vlastně dělal...že jsem skončil tady? Ach ano... už si vzpomínám. Lidská mysl je opravdu zvláštní, udrží tak málo věcí. Tiše jsem vydechl a znovu nasál vzduch do plic, ucítil jsem vůni jelena, ale teď nebyl čas na lov, lovili jsme už předtím. Pomalu jsem se posadil. A díky tomu jsme skončili tady, potřeboval jsem si odpočinout. Pohlédl jsem na svoje ruce, nedaleko jsem slyšel řeku. Možná stok dvou řek, špatně se to zjišťovalo jen po sluchu. "Orphusi..." Pohlédl jsem na svého vlka který stále ležel v trávě. "Co teď uděláme?" Zvedl hlavu a podíval se na mně těma smutnýma očima. Zvedl jsem se celý. "Myslím že možná, bychom mohli jít dál, co ty na to?" Pousmál jsem se. Zvedl se a otřepal se, pak se protáhl a znovu na mně upřel ten svůj pohled. Bojovníci ze Severu působí nebezpečně, možná proto jsme ještě na nikoho nenarazili. Znovu jsem Orphuse podrbal za ušima a pak jsme se vydali po proudu řeky. Ta řeka byla...tak klidná, měla příjemnou uklidňující atmosféru. "Smaragdová řeka." Zašeptal jsem a Orphus se na mě podíval. Pokračovali jsme dál, opravdu se tu dvě řeky slévaly. Vydal jsem se proti proudu té druhé. Jak jsem věděl jaká je to řeka? Umím přece vidět část budoucnosti. Pokračovali jsme k hradu který byl vidět i zdálky. Cítil jsem že je tu někdo velice podobný mne. Orphus to cítil taky, ale mocnější, ne jako já...z jiné mytologie...nemá nic společného se Severskými Bohy....ta osoba je...z Řecka. Za chvíli se před námi objevila velká brána která vedla na nádvoří, stačilo jí jen projít a nádvoří se nám otevřelo v plné kráse. Orphus se posadil vedle mně. Zaklonil hlavu a táhle zavyl. Podíval jsem se na něj a pak se rozhlédl po prázdném nádvoří. "Haló?!" Zvolal jsem a jen čekal zda se někdo ozve.

Mírně jsem sebou cukl když jsem viděl jak ji Anna objala, tak moment zasnoubili ji se mnou, nemá žádné právo na ní co sahat!Budu si muset promluvit s Accaliou, nechová se jako služebná, ani trochu. Svůj pohled jsem ale po chvíli upřel znovu na Kurumi která si ničeho moc nevšímala. Slyšel jsem jak Eleonor vylétla, očividně o ní řekla Anna něco špatného. Neměl bych si jich všímat. Tiše jsem si povzdechl, jo tak to bude nejlepší, prostě je budu ignorovat. Ale štvalo mě to, chtěl jsem vědět o čem si povídají.

Vrátila jsem se s konzervací o Akim. "Ne. Nechtěla jsem vás si znepřátelit. Pokud nechceš ho změnit tak tedy jo. Jenom bych si přála abyjste taky byla šťastná. Pokud už jste tak jo. Když ho nemůzu změnit, bohužel." Tvářila jsem se teď smutně. Pochopila mě špatně. Jen jsem chtěla sby oba byli spolu šťastní. "Tak se tedy vrátíme za Princem Akim." Řekla jsem ale byla jsem smutná. Chtěla jsem nějak ji pomoci s jejím vztahem s Akim. A chci aby Aki byl mocnější. Měli by jsme být na stejné straně.

"Nemůžeš ho změnit a i kdyby ses pokusila, bude vědět že prostě šťastný nebude." Řekla jsem a pak jsme se vydaly zpátky. Měla jsem Akiho ráda takového jaký byl a chtěla jsem mu pomoci, nechtěla jsem aby se měnil. Byl roztomilý, měl své kouzlo a i dyž mně nikdy milovat nebude, nevadilo mi to. Ne tak jak by mělo, to protože jsem věděla že by byl nešťastný, už takhle o mou osobu dostatečně pečuje, víc bych ani nepotřebovala. Má své kouzlo, konec konců je to princ, nemohu od něj něco takového považovat, i když je to jeho povinnost, nechci aby byl nešťastný. Ale Anna byla... Pohlédla jsem na ní, něčím hodně zvláštní. "Jen nech...mého snoubence takového jaký je a pokud mu chceš pomoci, najdi mu přítele, to je to co můžeš udělat." Řekla jsem ještě než jsme k nim došli a já se na Akiho usmála.

Kurumi si podepřela křídlem bradu. "Ovšem že jsem.... ehm, počítá se to? nebo tamto? A tamtem už mi ho tam málem dal, ale pak se zase na něco vymluvil. A tamtem měl zas nějaké hloupé řeči že není na holky a kdesi cosi...." žvatlala si Kurumi něco pro sebe, přitom pořád cítila Akiho pohled. Pak se postavila proti němu, zasalutovala křídlem a říkala. "Žádnej chlap si se mnou pohrát nechtěl, ale nevzdávám se a doufám že jednoho dne konečně nějakeého najdu kterej se mnou bude dělat úchylné věci od rána do večera. Kdybys chtěl můžeš mi kdykoliv říct, na tyhlě věci nikdy neřeknu ne. Jo a ještě něco, Kurumi není zabijácká harpyje, bylo by to ode mě dost hloupé zabít někoho kdo si se mnou bude hrát."

Sledoval jsem ji a vyčkával, podle jejího pachu, mi bylo všechno okamžitě jasné. Ptal jsem se hlavně ze slušnosti a abych nějak konverzaci vůbec navázal. Když konečně promluvila, uchechtl jsem se. "Oh opravdu?" Narovnal jsem se a pohlédl na svoje nehty jakoby byli kdoví jak zajímavé. "S tímhle za mnou nechoď, od někoho jako jsem já... Nic nečekej, nikdy. Kdybych už měl něco mít s nějakou holkou, bude to Eleonor, je moje snoubenka, chápeš?" Pohlédl jsem na ni. "Navíc, nikdo aby k ničemu mezi mnou a nějakou holkou nedošlo, dívčí tělo je tak..." Zatl jsem ruku v pěst a ve tváři se mi objevil znechucený výraz. "Zkrátka nemám holky rád, ať už je to jakákoli holka. Není jako muži." Vydechl jsem a povolil ruku. Pohlédl jsem na Eleonor která se přibližovala spolu s Annou v závěsu. "Zvláštní je že s Annou ti to nevadilo." Zašeptal jsem do větru.

Stále jsem stála před mřížemi. Chci se osvobodit ale takhle s těmito pouty se nikam nehnu. Crail nakonec se na mě vykašlala. Možná Anna by mě mohla osvobodit. Jenom musím vymyslet jak ji přemluvit. Pak budu volná. Nebudu sloužit té mágyni. Je konec. Zkoušet spolknout celý Wonderful by mě stál život. Není možno tu Princeznu Accaliu nějak porazit. Ale něco musím dělat. Nedávají mi dost jídla. Takhle začnu zuřit jakmile začnu hladovět. Sakra. Moje magie je velkolepá ale tahle slabina mě ničí. Koukla jsem se na ty pouta. Musí tady být něco co by mohlo rozbít tyhld pouta které absorbovavají magii.

Poslouchala jsem Eleonor dál. "Hledat pro něho snoubence... To nebude ani tak lehké. Ani nevím kde začít." Řekal jsem. "I když by jsem mohla mít to nějaké ocenění pokud by mi princ Aki třeba dal." Zašeptala jsem si pro sebe. Přisly jsme zpatky k Akimu a Kurumi. Aki stale neměl lepší výraz ke Kurumi, která stála u něj. "Takže asi máme všechno vyřízeno mezi princeznou Eleonor a mnou. " Řekla jsem Akimu. Měla bych si odpočinout. Později pak bych mohla začít trénovat Akiho. Ale má to jeden háček. Jak právě Accalia Akiho trénuje, trenuje ho velmi měkce. Pochybuji jestli už zkouseli trénování o odolávání temné energie. Mohla bych s tím začít. Když mu třeba alespoň natrénuju vzdolaní temné energie, jeho slabina by konečně byla pryč. Možná by jeho síla se i zvyšila. Nejlépe trénovat od spodu. A to na vzdolání největší slabiny. Samozřejmě bych začala prvně se špetkou temné energie. Tolikrát mu posílat dokud ji nevzdolá. To samé s vyšším množstvím. Každý se naučí odolávat něčemu. Někomu to trvá jen pár sekud, někomu zase několik let. Sice Accalia by ho dokázala ochránit ale jenom za její přítomnosti.

"To snad není možné, takové trdlo." říkala si Kurumi v duchu. Pak začala říkat nahlas. "Dívčí tělo je ta nejúžasnější věc na světě, nikdo jí neodolá. Pro holku jako jsem třeba já, jak říkáš jsou lepší muži, ale pro kluka jako jsi ty jsou zase lepší holky. Ta věc co máš mezi nohama mi jistě zajela do otvůrku co má mezi nohama nějaká pěkná holka, jen o tom ještě nevíš. Nííí" Pak se torchu protáhla. "S Annou mi to nevadilo, protože jsem se potřebovala zbavit pocitu nadrženosti, ale stejně bych hned skočila na nějakýho kluka kdybych mohla." řekla a potutelně mrkla na Akiho. Pak uviděla že se k ní blíží Anna, zamávala na ní křídlem.

Otočil jsem se na ní a to pěkně naštvaně. Co si o sobě tahle kurva vůbec myslí? Že dokáže sbalit každýho kluka? Jen protože má mezi nohama něco jinýho než oni? "Je neuvěřitelné jaká nadržená děvka jsi." Řekl jsem nevěřícně. Natáhl jsem se a prostě ji jednu vrazil. "Rozmysli se laskavě koho se snažíš přesvědčit aby tě ojel." Sledoval jsem jak se zakymácela. "Jsem gay, jsem na to hrdý a nějaká kurva jako ty mě opravdu nepřesvědčí o opaku." Řekl jsem dost naštvaně, zvedl se vítr a voda v potoce začala dělat vlny. Mírně jsem naklonil hlavu na stranu. "Já jsem ten člověk, co chce někoho v sobě, opravdu si myslíš... že zrovna já." Zasmál jsem se a zvedl ruce. Voda se zvedla a obalila Kurumi a tiskla ji v sobě. "Nejradši bych tě zabil." Zašeptal jsem. "Za ty kecy." Upřesnil jsem. "Ale..." Nechal jsem vodu aby ji pustila. "Na to jsem moc hodný." Otočil jsem se k ní zády a vzal do náručí Eleonor kterou jsme prostě objal a položil ji hlavu na rameno, tiše jsem vydechl.

Momentálně to by Raid kdo ovládal tělo, vysoký, svalnatý démon s chutí někoho znásilnit, a to pořádně. Nebyl daleko od údolí Nox a sledoval krajinu před sebou a jen doufal že se tam najde nějaká holka. Už dlouho neměl sex a to jen díky tomu že tělo ovládal Lyeil. Jenže teď když měl tělo na starost Raid, to bylo něco jiného. Na prst si zaujatě namotával pramen bílých vlasů. Přitom byl tak napůl ponořený do svých myšlenek Dlouho nevděl žádnou holku která by se tu někde objevla, možná by měl jít spíš k zámku. Zvedl a posléze se tam pomalu vydal.

Překvapeně jsem sledovala scénu před sebou, takhle jsem Akiho neznala, byl chladný, ale na druhou stranu jsme se mu nedivila. Nedobírala si ho, povzbuzovala ho v tom aby po ní jel. Aby byl něco co není. Takové lidi nesnáším, co lidi, jakékoli bytosti. Sledovala jsem co jí udělal, nedivila jsem se mu, možná proto jsem ho nezastavila. Pak mně objal, zavřela jsem oči a přitiskla si ho k sobě, jemně jsem ho hladila po vlasech, očima jsem vrhla nenávistný pohled po Kurumi. Jasně říkal? Vypadni.
Více jsem si na sebe svého snoubence přitiskla a jemně ho pohladila po hlavě. "To bude dobré, nedělej si s tím hlavu. Je pitomá."

Viděla jsem jak Aki udeřil do Kurumi když mu takové nechutnosti řekla. Dala jsem si ruku na obličej. Jak může být Kurumi tak blbá? Asi se nikdy nepoučí. Ale nahle jsem viděla jak voda se zvedla a obalila Kurumi. Tak počkat. To už Aki přehání. Proč by ji za to zabíjel? Aki už se nesmí naštvat. Avšak voda kolem Kurumi povolila. Viděla jsem jak Aki přišel k Eleonor a oprel se o jeji rameno. Eleonor ho objala a podle jejího tváře jí ani moc nevadilo když se Aki chystal Kurumi zabít. Jakoze to bych udělala taky ale vím že zabít někoho za takovou blbost by to nebylo moc spravedlivé. Spíš by měla dostat trest. Došla jsem k Aki a Eleonor. "Princi Aki. Měl byjste si odpočinout. Předpokladam ze chcete být o samotě s princeznou Eleonor. Tedy dám vám klid." Otočila jsem se ke Kurumi a vedla Kurumi dál od Akiho a Eleonor. Jak jsme byli dostatečně daleko od nich, dala jsem Kurumi velkou facku. "Víš co děláš?! Mohl tě zabít! Ty jsi takový idiot! Říkala jsem aby jsi to už nedělala! Obzvlášť na Akiho! Ale ty to uděláš zase! Myslela jsem že jsem tě zabila té rozrušenosti!" Křičela jsem na Kurumi. "S Akim něco neni v pořádku a když ho naštveš, bude horší." Řekla jsem. "Příště se chovej důstojně."

Otočil jsem se na Annu a zahleděl se jí do očí. Nehodlal jsem to nijak komentovat. Měl jsem tu Eleonor a to mi stačilo, prozatím, udržovala mne v klidu. Nejspíš moc na dlouho ne, ale lepší než nic. "Eleonor, pojdme ke mě do pokoje, už na to nemám." Zašeptal jsem, sotva se ukážu venku, je to jakoby se na mne Bohové zlobili, jakoby mne chtěli nějak potrestat. Ale za co? Zahleděl jsem se k nebi a tiše vydechl. Možná zkrátka kvůli tomu že mám v životě takovou smůlu. Chytl jsem Eleonor a roztáhl křídla, vznesl jsem se a vyletěl nahoru, přistál jsem na balkoně ve svém pokoji. Tam jsme ji pustil a pohled zabodl do země. "Zlobíš se na mě za to...co se se mnou stalo? Ani nevím jak se to stalo, prostě se to stalo."

Odnesl nás nahoru k sobě. Pousmála jsem se a zakroutila hlavou. "Ne, to je v pořádku. Vůbec mi to nevadí." Zamumlala jsem a jemně ho pohladila po tváři. "Myslím že jsi měl dobrý důvod k tomu se bránit, ale uvažuji jestli to třeba nebylo moc." Pokrčila jsem rameny. Nevyčítala jsme mu to, Kurumi mě pěkně namíchla. Nejen že nechovala vůbec žádnou úctu jak by měla, ještě ho urazila a byla odporná jen kvůli Akimu samotnému. Moc jsem tomu nerozuměla. Ale věděla jsem že by si tohle rozhodně neměla dovolit.

Nakračoval velice tiše, tak aby ho nikdo neslyšel, hlavně kvůli tomu aby na sebe ne poutal přílišnou pozornost a mohl si vyhlédnout oběť. Chtěl nějakou holku najít co nejdřív. I když mu vlastně bylo úplně jedno jestli to byla holka nebo kluk. Hlavně někdo na kom by se mohl vybít a pořádně ho ojet. Rozhlížel se každou chvíli v naději že třeba někoho najde. Cesta byla delší než ze začátku vypadalo, ale o to víc doufal že třeba na někoho narazí. "Už aby to bylo." Pronesl jen tak do vzduchu jakoby doufal že díky tomu lehkému pronesení najde někoho snáz.

Hopsala si v trávě nedaleko údolí Nox. Měla zavřené oči a očividně si užívala svůj život, díky tomu šlo všechno tak nějak pryč od ní, nevnímala vůbec nic. Proč by taky vnímala, nepotřebovala to. Vlasy jí za ní mírně vlály. Černé šaty jí nijak nepřekážely. Spokojeně se usmívala. Měla dobrou náladu, pomalu ani necítila pachy ostatních stvoření. Užívala si svou vlastní přítomnost a přítomnost louky na které hopsala. Za celou dobu jí nic nevyrušilo, tak proč by ji mělo něco vyrušit teď?

Možná že nemusel ani nic říkat, našel děvče snáz než si myslel. Byla to elfka. Nijak ho nezajímalo co je děvče zač. Šel k ní, pomalu tak aby si ho nevšimla. Dalo by se říct že se k ní přikradl zezadu. Pak ji chytil za pusu tak aby nemohla křičet. Zapískal. Během chvíle tam byl jeho lev, děvče na něj vytáhl a pak lvovi poručil aby odletěl do údolí Nox. Tam ji vzal rovnou do svojí jeskyně. Usmál se na ní. "Ahoj děvče." Řekl vesele. Možná až moc vesele. "Je načase si trochu pohrát."
(Alasseo a Lyeil přesun do soukromých her)

Podívala jsem se ven ze svého pokoje, žiji tu už patnáct let, dělám služku u jednoho šlechtice. Vždy se tak dá poslechnout, co lidé chtějí, kam směřuje jejich vláda. Pán tohoto domu, tu nevládne tak dlouho, přebral to po svém umírajícím otci. Tahle rodinka má královskou krev. Dnes však místo poslouchání musím přímo do lesa, sesbírat houby pro kuchaře. Za dob mého celkem krátkého věku, i když pro lidi je to celkem dlouhý věk, jsem sledovala lidi, i jiné rasy. Ano lidská rasa je asi jedna z nejvíce výbušných a horkokrevných, proto se dají celkem dobře ovládat. Na mýtině sesbírám nějaké ty houby, vybírám jen ty co nejsou jedovatý pro lidi a vydám se zpět. Houby, když si vzpomenu co jsem musela udělat, aby nynejší pán domu vládl, jeho otec byl celkem hodný člověk, avšak starý chytrý, nedalo se s ním už tak manipulovat, bylo mi líto ho otrávit. Jeho syn to je jiná, jedná se o chlapíka ne moc hezkého, celkem při těle, která je však horkokrevný - jedna dřív než myslí a kdy už myslí tak jenom na své sebeuspokojení. Už jsem skoro u domu, občas se mě tam vůbec nechce, ale zahodit vše protože chci strávit nějakou dobu venku? To by byla hloupost.

Kurumi nechápala, co se to najednou stalo. Jako kdyby všichni zničeho nic zešíleli. Aki z toho co mu řekla začal úplně hysterčit, začal jí nadávat, praštil jí a zkoušel jí utopit. Anna, kterou považovala za svojí kamarádku jí flákla taky a k tomu jí ještě začala nadávat. Bylo jí jasné, že v téhle společnosti pro ní nebude mít nikdo pochopení, jen jí tu budou zase nadávat a řvát na ní, jen proto že je taková jaká je. Už tu nezůstane ani minutu. Pořádně se nadechla a pak z plných plic zakříčela "BAKA!" Pak roztáhla křídla, a rozletěla se proti oknu, prorazila ho, čímž ho důkladně vysklila a letěla pryč, co nejdál od hradu. Dlouho letěla nad krajinou, až jí nakonec začala bolet křídla. Začala se tedy pomalu snášet k zemi. Pod sebou uviděla, že někdo kráčí, někdo s krátkými bílými vlasy. To už jí ale křídla vypověděla službu a Kurumi se začala řítit k zemi. Vykřikla na postavu pod sebou. "Pozor, padám!"

Skoro doma, jestli se to tak dá říct, přece jen tu trávím jen krátkou část mého života. Jen si povzdechnu. A pak to pocítim silný vítr z vrchu a jakýsi křik, rychle se podívám nahoru. Padá na mě nějaká harpyje horší je že i když jsem stačila se podívat, nestačím uhnout. No její pád bolel i mě.
"Sakra, nemůžeš dávat pozor! Myslela jsem, že Harpyje umí lítat," řeknu naštvaně, teď si uvědomuji, že můžu být ráda, že jsme obě přežily, jak to - tím si zrovna jistá nejsem, ale možná protože Harpyje lítají, tak nejsou nejspíš tak těžké jako třeba člověk, ale jak tím pádem přežila ona?
"Co tady slečno vůbec dělate?" zeptám se, může vidět dívku v šatech služky, přesto že má i poněkud klukovský vzhled: Přemýšlela jsem nad zabitím té harpyje, ale to by nebylo to nejlepší. Musím si uchovat svoji tvář a podle odpovědí s ní naložím jak to bude vhodné.

Viděla jsem jak na mě Kurumi byla naštvaná. Zakřičela na mě a odletěla ode mě. "Kurumi! Počkej! Já to tak nemyslela! Ne! Kurumi! Vrať se!" Ķřicela jsem na ní ale ona se nevracela. Potom už jsem ji neviděla. Byla jsem teď smutná. Jenom jsem chtěla ji ponaučit důstojnosti vyšších. Musím za ní. Běžela jsem zpátky do hradu k Accalie. Musím se jí zeptat jestli mám volno. Teprve potom za Kurumi půjdu. Ale bylo by spíš lepší použít mého pegase. Doufám že ji najdu. Ta Kurumi je tak nerozmyslitelná. Co s ní je? Možná nemá ráda gaye. Ale to přece je jedno. Mě se to líbí. Nevím co si pak počnu. Kurumi by mohla byt dobrá spolubojovkyně. S tou její rychlostí.